|
|
Pestrý svět stínového divadla
Od padesátých let 20. století, v nichž probíhalo politické i
kulturní sbližování mezi tehdejším Československem a Čínou, se
ve vzájemných vztazích změnilo mnohé. Na některé z tehdy
nastolených vazeb však mohl navázat výstavní projekt, jejž při
příležitosti šedesátého výročí diplomatických styků mezi oběma
zeměmi připravila pražská Národní galerie ve spolupráci
s Národní galerií Číny. Do 10. ledna tedy můžeme ve Veletržním
paláci obdivovat klasické i současné čínské umění
prostřednictvím hned dvou velkorysých výstav. Soustřeďme se
zde jen na jednu z nich, především kvůli její tematické
ojedinělosti. Nese název Stíny na jevišti a jejím předmětem
jsou díla čínského stínového divadla.
 Tato
dramatická forma má archetypální kořeny: již před dvěma tisíci
let byla součástí dobové nekromancie a vyvolávání duší
zemřelých. Výrazných výtvarných i dramatických kvalit dosáhla
v časech severní dynastie Sung (1127–960 př. n. l.) a
rozvíjela se paralelně s tradicí ústně podávaných příběhů.
V období dynastií Ming a Čhing dosáhla svého vrcholu a
rozšířila se po celé zemi. Protože její rekvizity byly lehké a
snadno přenosné, stala se oblíbenou formou zábavy u vojska.
K jejím velkým milovníkům proto později patřili Čingischán i
Kublajchán. Dramatický materiál pro vznikající divadelní hry
se rodil z klasické čínské literatury, z mytologie a legend,
odrážejících bohatý duchovní svět starých Číňanů.
Na výstavě můžeme zhlédnout sedmačtyřicet „scénografických“
souborů z několika čínských provincií, přičemž většina
exponátů pochází z 19. století. Kurátor Fan Di‘an se zaměřil
na fundamentální prvek stínového divadla, tedy na jeho hlavní
postavy. Ty mají – obdobně, jako je tomu v tradičních čínských
operách – pevně stanovené role ve čtyřech rozličných
kategoriích: učenců, elegantních dam, odvážných bojovníků a
postav komických. Dalšími výstavními exponáty jsou stínové
objekty, tedy předměty a pozadí situující dramatický příběh
v čase a prostoru. Jak figury, tak pozadí jsou na výstavě
představeny bez vztahu k původnímu dramatickému dílu; právě
takto lze ale samostatně ocenit jejich jedinečnou krásu.
Jaroslav Vanča, scenárista a výtvarný kritik |
