Číslo 53 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se zpěvačkou.
Jarmilou Šulákovou.

Jsme jiní než zvířata?

V londýnském Muzeu přírodních věd letos přemístili do hlavní haly sochu Charlese Darwina. Návštěvníky jedné z největších expozic svého druhu na světě tak hned u vchodu vítá muž, který před sto padesáti lety, 24. listopadu 1859, vydal své průlomové dílo O původu druhů přírodním výběrem. Těsně před listopadovým výročím této události se díky vedení muzea, Britské radě a nadace Wellcome Trust sjelo do severoanglického Yorku třicet dva vědců, kurátorů muzeí, učitelů a popularizátorů vědy na konferenci věnovanou Darwinově odkazu.

Řeč dělá člověka

Britský profesor Steve Jones z londýnské University College patří k nejuznávanějším světovým genetikům a popularizátorům vědy. Na konferenci v Yorku zaměřil svou přednášku na téma, které předznamenalo i jedno z listopadových vydání rozhlasového pořadu Studio Česko: Na otázku, zda člověk je, či není zvíře jako každé jiné. Charles Darwin se kdysi tázal podobně...
Klíčem k pochopení evoluce člověka je podle profesora Jonese studium původu a vývoje světových jazyků. Teprve řeč nás udělala lidmi: „Když se poškodí jeden jediný gen, člověk ztratí schopnost skládat věty dohromady. Tím se velmi lišíme od šimpanzů,“ uvedl tento známý britský vědec v rozhovoru pro Český rozhlas Rádio Česko.
Prostřednictvím DNA se přenáší genetická informace z jedné generace na druhou. Geny se mění díky chybám, neboli mutacím. S řečí to může být podle profesora Jonese podobné. Vědci zatím neví, jak se nahromadilo tolik genetických změn, že jsme řeč zvládli, a proč byla v evoluci tak velkou výhodou: „Možná proto, že muži mohli oslovit více partnerek…“ míní Jones.

Ven z Afriky

Historik a filozof z university z Leedsu Greg Radick připomněl Darwinovu polemiku s geologem Charlesem Lyellem. Také od ní právě uplynulo sto padesát let. Darwin například uvažoval o tom, proč a jak se od sebe liší různá plemena psů. U holubů, které choval, nepochyboval, že mají společného předka, u psů ano. Lyell tuto myšlenku zpochybňoval. Bál se, že by tento princip mohl Darwin vztáhnout i na lidské rasy.
Charles Darwin byl odpůrcem otroctví, a proto se snažil prokázat jednotný původ lidstva. Britský genetik Chris Tyler Smith ze Sangerova institutu v Cambridgi předložil účastníkům konference data, která dokládají, že z genetického hlediska lidské rasy neexistují. Vědci propočítali, že se člověk oddělil od šimpanzů před pěti až sedmi miliony lety, a protože i jiní lidoopi žijí v Africe, dá se předpokládat, že se to stalo na africkém kontinentě.
„Když porovnáte rozšíření lidského druhu ve světě s oblastmi, kde se vyskytují lidoopi, ať už šimpanzi, gorily, nebo orangutani, zjistíte, že žijí v poměrně omezeném počtu oblastí světa, hlavně v tropech, a je jich méně,“ upozorňuje Chris Tyler Smith. My moderní lidé jsme se začali šířit po světě podle měřítek evoluční biologie teprve nedávno, před sto padesáti tisíci lety, a pocházíme z velmi malé africké populace, což je podleChrise Tylera Smithe z biologického hlediska velmi neobvyklý jev.
Fakt, že se některá darwinovská dilemata mohou promítat i do dnešní doby, doložila na konferenci i Cheryl Douglasová, která v Kapském městě v Jihoafrické republice učí biologii děti ve věku od osmi do dvanácti let. Kvůli apartheidu mnozí Jihoafričané nechtějí nic slyšet o genetické podmíněnosti barvy pleti: „Znám mnoho lidí, jejichž blízcí příbuzní nesměli kvůli odlišné barvě pleti žít v jedné domácnosti,“ doplňuje bioložka.

Opičí spravedlnost

Učitelé biologie, kteří se darwinovské konference v Yorku účastnili, si posteskli, že někdy narážejí na nepochopení základních principů evoluce. Devrim Güven, který má na istanbulské universitě Bogazici na starosti vzdělávání budoucích pedagogů, zjistil, že si někteří turečtí studenti nebo jejich příbuzní nedokážou představit, že lidé mohli být kdysi vystaveni podobným selekčním tlakům jako lidoopi.
Charles Darwin byl ve své době karikován jako opice, a jak patrno z vyjádření biologů z řady zemí světa, dokonce i dnes je pro mnohé učitele a rodiče těžké připustit společný původ člověka a zvířat. Profesorka Eugenie Scottová, výkonná ředitelka amerického Národního centra pro výuku vědy, celou svou kariéru zkoumá argumentaci popíračů evoluce. V rozhlasovém rozhovoru připomněla pokusy, které dokládají, že šimpanzi mohou mít smysl pro spravedlnost. Jednomu z nich vědci ukázali, že když splní zadaný úkol, dostane kus okurky. Druhému ukázali pomeranč. Zvířata na sebe přitom viděla. „Ten s okurkou si všiml, že ten druhý dostane sladší odměnu, a nechtěl kvůli tomu úkol splnit. Prostě stávkoval...“ líčí s humorem vývoj pokusu profesorka Scottová.
Paleoantropologické nálezy dokazují, že vývoj lidského druhu měl mnoho stadií. Hlavně ve Spojených státech je ale rozšířen myšlenkový směr zvaný kreacionismus, který evoluci popírá. Podle Eugenie Scottové se jeho stoupenci zajímají hlavně o výuku na základních a středních školách: „Místní veřejnost volí školní rady, a tak náplň hodin biologie ovlivňuje politika,“ vysvětluje. Někteří učitelé kvůli tomu kapitoly o evoluci raději přeskakují.
Jason Wales z americké McGillovy university vyrůstal v Arkansasu, v konzervativní rodině, která evoluci odmítala. V tomto státě amerického Jihu bylo ve dvacátých letech minulého století ve školách zakázáno učit o evoluci. Do výuky se vrátila až v šedesátých letech díky rozhodnutí Nejvyššího soudu. I dnes podle Jasona Walese někteří američtí politikové prosazují, aby teze o neměnnosti druhů děti slyšely ve stejné míře jako informace o evoluci.

Darwin neznal Mendela

S popíráním evoluční myšlenky se setkávají i vyučující v islámských zemích. Není to ale zdaleka pravidlem. Například akademie věd z Egypta, Turecka nebo Jordánska se připojily k prohlášení sedmašedesáti badatelských institucí z celého světa, které se k evoluci hlásí. Jason Wales s sebou do Yorku přivezl ukázky kapitol o evoluci v pákistánských a palestinských učebnicích biologie. Jejich autoři v úvodu kapitoly citují verše z koránu o stvoření světa. Dodávají, že když korán o něčem takovém pojednává, evoluční myšlenka je v pořádku.
Muhammed Rejdali, marocký poslanec a odborník na biodiverzitu, poukázal na to, že myšlenku společného předka člověka někdy veřejnost v muslimském světě zaměňuje za povinnost úcty k předkům vlastních rodů. Biolog ze Saúdské Arábie Mohammed Alzaghibi, který působí na univerzitě v britském Leedsu, v souvislosti s otázkou, zda je člověk zvíře jako každé jiné, mluvil o lidské duši: „Biologicky jsme zvíře jako každé jiné, duši ale nemáme zvířecí,“ uvedl saúdský vědec s poukazem na kapitolu koránu, v níž Alláh tvoří prvního člověka z prachu.
To, že biologové při své práci přemýšlejí o náboženství a duchovní vědecky bádají, není až tak překvapivé. Když Darwin koncipoval svou evoluční teorii, nevěděl nic o pokusech brněnského mnicha Jana Gregora Mendela. Ty by přitom výrazně podpořily jeho teze a pokusy. Zakladatel genetiky Mendel naopak Darwinovy teze znal a zřejmě s nimi pracoval.
Sandra Escoveda Sellesová, předsedkyně brazilského sdružení pro biologické vzdělávání, vidí příčinu současného nesouladu náboženství a vědy v nárůstu popularity takzvaných evangelikálních skupin. Některé z nich dokonce považují pasáže z biblické knihy Genesis za popis vzniku světa.
Profesor Michael Reiss, dlouholetý britský odborník na výuku biologie a anglikánský duchovní, je ale toho názoru, že když děti při výuce vznesou výhrady proti evoluci, učitel by se neměl bát a měl by toho využít toho k diskusi: „Může přednést fakta, která evoluci dokládají,“ řekl Českému rozhlasu Rádiu Česko.
Za mimořádné hodnoty považuje tento britský pedagog lidskou inteligenci a vědomí morálních souvislostí života. To by ale podle něj nemělo vést lidstvo k pocitu, že má větší hodnotu než ostatní zvířata: „Mrzí mě, že člověk zavinil vyhynutí tolika druhů organismů,“ dodal profesor Reiss.

Pochopit, co potřebují druzí

Profesor paleontologie z britské Open University Peter Skelton v rozhovoru pro Rádio Česko uvedl, že vyučující nemají opomíjet genetická témata, která poukazují na rodinnou historii. Mnohé studenty zajímá rodinná genealogie, mnozí z nás zkoumají, odkud pocházeli naši předkové. Genetik Steve Jones dokonce tento náš koníček – zájem o minulost a historii – označuje za lidskou výsadu, podobně jako smysl pro budoucnost: „Které zvíře ví, co bude za pět deset let? Proč máme náboženství a smysl pro morálku? Proč pečujeme o lidi, s nimiž nejsme příbuzní?“ Na tyto otázky se podle profesora Jonese snaží odpovědět moderní evoluční věda.
Peter Skelton v pořadu Rádia Česko poukázal na výzkumy, z nichž vědci vyvozují, že posunem ve vývoji člověka mohla být také empatie, schopnost pochopit, co potřebují druzí. Zájem o tato témata může být podle profesora Skeltona základem pochopení principů evoluce.

Martina Mašková, redaktorka ČRo Rádio Česko

Fotografie k tomuto článku byly součástí výstavy Darwin Now. Přetištěny jsou se svolením Britské rady (Foto British Council, Wellcome Library London, Syndics of Cambridge University Library a Foto National Human Genome Research Institute).