Číslo 51 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Valérií Zawadskou.

 

 

 

 

 

 


 


O propadlém Andělovi

Být při tom, když se v devadesátých letech tehdejší Československá televize měnila ze znormalizovaného slouhy bolševické moci v normálně fungující instituci veřejné služby, muselo být – řečeno upadlým slovníkem dnešních dnů – velkou výzvou a úkolem. A také dobrodružstvím objevování nových možností. Příkladem celého nově a svobodně vypěstovaného žánru s nevídaným diváckým ohlasem se záhy staly nejrůznější diskuse a talk-show. Přesto trvalo dlouhých devět popřevratových let, než se na veřejnoprávní obrazovce objevil pořad, který se stal alternativou tehdy už zavedených verbálních sebeexhibicí politiků, hlubokomyslných rozprav různých rozumbradů, a samozřejmě i nekonečné recyklace veselých historkářů. Onou novinkou byla Noc s Andělem. Dnes má na svém kontě na pět set pokračování a s koncem roku (prý) končí. Konečně...

Uvolněná atmosféra, neprofláknutí hosté, neformální hovory vedené v nekonfrontačním duchu, živě provozovaná hudba menšinových žánrů – tím vším se sobotní pozdní večery na druhém programu ČT tehdy lišily od zavedeného standardu. Navíc v přímém přenosu. Kouzlo žádné novinky však nepůsobí věčně.

Nápaditá koncepce a dramaturgie, a dokonce i atraktivita a originalita hostů, jsou pouhým předpokladem, nikoliv zárukou trvalého úspěchu. Každá talk-show stojí a padá s osobností hostitele a průvodce. Zásadní podíl Pavla Anděla na nezadržitelné proměně Noci s Andělem v „zoufalou přehlídku povrchnosti, nepřipravenosti a trapné žoviálnosti, průběžně ‚zdobené‘ přívalem parazitních slov a citoslovců“, to potvrzuje. Zmíněná autocitace ze starší glosy platí dnes stejně jako její tehdejší pokračování: „Vést rozhovor a žvanit v hospodě jsou dvě různé odbornosti. Pavel Anděl je toho času přeborníkem v té druhé.“ Věcná poznámka Mariana Labudy, který byl Andělovým jubilejním pětistým hostem v Noci, („...ale vy se nemusíte smát všemu, co říkám...“), přesně vystihuje, oč tu běží.

„Klaune, proč ten kůň nežere?“, „Nebylo mu dáno, pane řediteli.“ Starý cirkusový dialog posloužil kdysi Janu Werichovi jako názorná pomůcka při vysvětlování záhady, proč někdo je a jiný není na jevišti mocen improvizace. Některým prostě „nebylo dáno“. Podobně nebyl ani Pavlu Andělovi dán dar vést živé rozvory s hosty tak, aby jedinou přidanou hodnotou k autentické atraktivitě pozvaného nebyla trapná bodrost potlachu. Léta promarněných šancí k dialogu prokázala profesní nedostatečnost titulního hrdiny Noci s Andělem s nemilosrdnou názorností. Je jen s podivem, že trvalo tak dlouho, než si toho v České televizi někdo všiml.

Jan Svačina, publicista

Nemusíte se smát všemu, co říkám...



  Trampoty farmářovy ženy
  Nalaďte si
 
   O propadlém Andělovi

   Televizní glosář Jana Svačiny
 
   Přes Amazonku
   most nepostavíš

   Téma