|
|
 „Stopro“
Skoumal
Hudební skladatel Petr Skoumal loni oslavil sedmdesátiny a v
Divadle v Dlouhé proběhl při té příležitosti velký
„narozeninový“ koncert – tedy vlastně dva koncerty. Dopoledne
se sál zaplnil dětmi a autor „Malého Bobra“ či nesmrtelných
melodií k večerníčkovským příběhům o Maxipsu Fíkovi, Bobovi a
Bobkovi nebo Patovi a Matovi uvedl ve společnosti herců další
reprízu pásma svých dětských písniček Kdyby prase mělo křídla,
které se v Dlouhé s úspěchem uvádí už čtrnáctým rokem. Večer
pak oslavy vyvrcholily vystoupením, při němž Skoumal pozval na
pódium většinu svých muzikantských spolupracovníků, s nimiž v
sedmdesátých a osmdesátých letech spoluvytvářel dějiny českého
písničkářství, popu a rocku. Záznam obou koncertů nyní vychází
na DVD firmy 100PROmotion Kdyby prase mělo křídla / Když já
byl ještě malý klouče...
Nosič výstižně dokumentuje mnohorozměrnost Skoumalova talentu.
Na první části disku můžeme obdivovat, s jakým porozuměním
dokáže syn překladatelů Carrollovy Alenky (a kmotřenec
katolického spisovatele Jana Čepa) psát pro nejmladší
posluchače, aniž by se jim jakkoli vemlouval (to samé platí o
obdobně hravém Emanuelu Fryntovi, jehož verše tvoří nedílnou
součást skladatelovy dětské tvorby). Druhý oddíl – nazvaný
podle jediné nové skladby na Shakespearův text – připomene jak
slavnou éru scénických koláží vytvářených společně s Janem
Vodňanským pro Činoherní klub zkraje normalizace (a proto
poměrně brzy režimem „utnutých“), tak třeba Skoumalův autorský
podíl na zásadních položkách repertoáru Vladimíra Mišíka
(Doteky) a zvláště Michala Prokopa (Kolej Yesterday, ale i
Nádraží z trochu nedoceněného projektu osobností Černý ovce).
DVD uchovává také širší veřejnosti pohříchu méně známý obrázek
autorsky a interpretačně soběstačného Skoumala, který si své
tu lyrické, jindy lehkou ironií zastřené písně nonšalantně
prozpěvuje za doprovodu „seriózního“ klavíru i místy
přechytralého syntezátoru. „Pop pro dospělé“, kterým si v
osmdesátých letech částečně zapovězený hudebník začal krátit
dlouhý čas v domácím studiu a jímž po revoluci stihl naplnit
pět sólových alb, přitom patří mezi to nejcennější, co Petr
Skoumal vytvořil.
Milan Šefl
Foto Jarka Šnajberková |
