Číslo 43 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dirigentem.
Jakubem Hrůšou.

První krok na cestě k Měsíci

„Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Tuto slavnou větu pronesl velitel mise Apollo 11 Neil Armstrong, když jako první člověk vstoupil na povrch Měsíce. Od toho okamžiku letos uplynulo už čtyřicet let a při této příležitosti napsal mezinárodně uznávaný odborník na problematiku kosmických letů Antonín Vítek knihu Stopy na Měsíci. Popisuje v ní přípravy i průběh všech slavných výprav amerických kosmonautů na Měsíc. Z knihy, která právě vychází ve vydavatelství Radioservis přetiskujeme jako ukázku kapitolu, v níž Vítek líčí let posádky Apolla 7, jejíž úspěchy stály u samotného zrodu myšlenky zamířit k Měsíci.

„Dva, jedna, start!“

Řada nutných změn v konstrukci velitelského modulu kosmické lodi po požáru Apolla 1 si vyžádala plných sedmnáct měsíců usilovné práce. Teprve 30. května 1968 opustila loď druhé generace (výrobní číslo 105) brány výrobního závodu v Downey v Kalifornii a o dva a půl měsíce později byla na rampě 34A připojena k nosné raketě Saturn IB (výrobní číslo 205).
Posádku pro první pilotovaný let programu Apollo s pořadovým číslem 7 tvořili velitel Walter M. Schirra, pilot Don F. Eisele a palubní inženýr R. Walter Cunningham.
Co asi pociťovali muži sedící v křeslech, která jejich předchůdci před časem neopustili živí?
Je 11. říjen 1968. Počasí startu přeje. Od moře fouká mírný větřík, který od nosné rakety odnáší obláčky mlhy, sražené na odpařujícím se kyslíku z nádrží nosiče. Posádka Apolla 7 je plně zaměstnána už od okamžiku, kdy nastoupila do kabiny.
Odpočítávání běží hladce, technici vyžadují jen krátké přerušení v T –6 minut 15 sekund, aby měli dostatek času na vychlazení motoru J-2 na druhém stupni.
V T –2 minut 43 sekund přechází odpočítávání pod kontrolu počítačů. Pracovníci v řídícím středisku startu teď už jen napjatě sledují údaje na monitorech. V T –2 minut 30 sekund se zavírají odvětrávací ventily nádrží nosné rakety a tlak v potrubí pomalu nabíhá na provozní hodnoty.
Dvacet osm sekund před startem přechází raketa na vnitřní baterie. Chvíle nejvyššího napětí. Mluvčí střediska řídícího start odpočítává:
„Sedm, šest... Řízení odblokováno... Čtyři... Zážeh!“
Motory H-1 prvního stupně naskakují. Dál, dál!
„Dva, jedna, start!“
Je 15:02:46 UTC (Universal Time, Coordinated – koordinovaný světový čas, pozn. red). Nosná raketa se pomalu zdvihá. Trvá deset sekund, než proklouzne kolem nejvyššího patra obslužné věže. Pak se pomalu stáčí nad oceán.

Hlavní úkol splněn

Navádění proběhlo bez problémů. V T +10 minut 34 sekund je již kosmická loď na oběžné dráze ve výšce 227 až 284 kilometrů se sklonem 31,64° k rovníku a s dobou oběhu 89,7 minut. Technici na Zemi se pouštějí do zabezpečování stupně S-IVB. Je třeba vypustit zbytky pohonných látek – kyslíku a vodíku. Jinak by hrozilo roztržení nádrží vnitřním přetlakem, což nelze dopustit. Stupeň má totiž posloužit jako cvičný cíl, k němuž se mají znovu opatrnými manévry přiblížit.
Teprve v 17:58 UTC se Apollo 7 odděluje od posledního stupně. Velitel kosmické lodi Wally Schirra se poprvé ujímá řídicích pák. Krátký zážeh malých motorků řídicích trysek a kosmická loď odplouvá rychlostí 0,3 m/s do vzdálenosti asi patnácti metrů od S-IVB. Tady ji velitel zastavuje a otáčí přídí proti nosné raketě. Zbývající dva členové posádky rychle pořizují snímky nosiče. Všechno vypadá OK, jen jeden z panelů adaptéru mezi servisním a měsíčním modulem se neotevřel úplně. To však nevadí. Uvnitř samozřejmě žádný měsíční modul není a pro příští lety se počítá s úplným odhazováním tohoto adaptéru.
Wally Shirra opatrně přibližuje loď až na půldruhého metru zpět k poslednímu stupni nosné rakety. Simuluje tak spojení s lunárním modulem. Chvíli obě tělesa letí v těsné formaci. Pak velitel znovu používá motory řídících trysek a snižuje rychlost Apolla 7 o 1,8 m/s, aby se odpoutal do bezpečné vzdálenosti.
Tím však celá věc nekončí. Už příštího odpoledne v 17:37 UTC uskutečňuje posádka kosmické lodi ze vzdálenosti 150 kilometrů první ze setkávacích manévrů. Je to dříve, než se plánovalo, protože S-IVB klesá vlivem odporu atmosféry rychleji, nežli se čekalo. Dalšími třemi manévry v 19:04 UTC, 20:20 UTC a 21:05 UTC se Apollo 7 dostalo do vzdálenosti pouhých sedmdesáti metrů od stupně. Blíž se astronauti neodvažují, protože neřízený stupeň značně rychle rotuje. Jeden z hlavních úkolů letu byl však bezpochyby splněn.

Antibiotika? Vyloučeno!

Zatímco na Zemi panuje s dosavadním průběhem letu spokojenost, na palubě kosmické lodi tolik pohody není. V noci zamrzl jeden z radiátorů klimatizačního systému, v kabině je chladno a velitel Schirra dostal rýmu. Po něm začíná kýchat i Cunningham. Oba berou každé čtyři hodiny dva aspiriny a prášky proti tlaku v hlavě. Také se spacími pytli není osádka spokojena. V beztížném stavu z nich astronauti vyplouvají, takže raději spí připoutáni v křeslech.
Službu mají rozdělenu do tří osmihodinových směn. V první z nich pracují všichni tři společně, pak si jde na osm hodin zdřímnout Eisele, který v noci vystřídá své dva kolegy. Večer 13. října, když se Don Eisele ukládá ke spánku, oznamuje, že se rýma nevyhnula ani jemu.
Přesto v následujících dnech plyne život v kosmu v poměrném klidu. Astronauti podle plánu testují motor SPS (hlavní motor servisního modulu, pozn. red.) v různých režimech. Jsou vcelku spokojeni, ale jejich zdravotní stav se nelepší.
„Kašleme,“ sděluje velitel. „Beru stále aspirin, zato pilulky proti tlaku v hlavě jsme přestali brát. Šetříme je na návrat. Není jich v lékárničce příliš mnoho.“
„A co takhle kdybyste nám povolili si vzít antibiotika,“ škemrá huhlavě Cunningham. O něčem takovém však lékaři na Zemi nechtějí ani slyšet.
Také v televizních přenosech – prvních z americké kosmické lodi – je zřejmé, že se astronauti necítí dobře. Přesto však pokračují v práci.

Poletí se k Měsíci!

Na 18. října byla naplánována další velká zkouška, simulované navedení Apolla na dráhu kolem Měsíce. Celá operace byla zahájena ve 12:03 UTC v automatickém režimu. Motor měl pracovat celkem 61 sekund a spotřebovat asi dvě tuny pohonných látek.
Během manévru však došlo ke ztrátě spojení se Zemí a Schirra vypojil motor opožděně, takže hořel o pět sekund déle, než bylo v plánu. Následkem toho došlo k ostré diskusi s MCC (řídícím střediskem v Houstonu, pozn. red.).
„Vy neustále měníte letový plán,“ obvinil Schirra Houston.
„Od počátku bylo na programu, že motor bude vypojen ručně,“ odporuje ředitel letu Glynn Lunney. „Buď jsi to zapomněl, anebo špatně pochopil.“
Osádka Apolla 7 samozřejmě podporuje svého velitele a reptá. Palubní inženýr si nadto stěžuje na elektrody EKG, které mu překážejí. Sundává je a odmítá si je znovu přidělat.
„Přece nebudu nosit nákrčník z drátu a la Mickey Mouse,“ hudruje.
Apollo 7 teď letí po dráze ve výši 165 až 450 kilometrů. Další den ráno, 19. října, probíhá už pátý televizní přenos. Začíná opožděně.
„Ani mě nenapadne,“ bručí Schirra, „abych kvůli tomu vstával tak nekřesťansky brzo.“
Astronauti předvádějí rozcvičku ve stavu beztíže. Spojař z MCC špičkuje, že by si velitel měl vybrat lepšího scenáristu a dokonalejší herce.
„Produkce by byla lepší,“ odsekne Wally, „kdybyste nás nechali pořádně prospat!“
V následujících dnech snižují astronauti dvěma zážehy SPS výšku apogea své dráhy. Je to už příprava na přistání.
Zbývá ještě poslední den pobytu na oběžné dráze. Po delší diskusi s řídícím střediskem, zda si vzít, či nevzít skafandry, dospívají všichni zúčastnění ke kompromisu. Skafandry budou mít na sobě, ale přílby zůstanou otevřené. Astronauti se totiž bojí protržení bubínků při náhlé změně tlaku, když mají po rýmě ještě ucpané Eustachovy trubice.
Naposledy se zažehuje motor SPS a snižuje se rychlost letu. Odděluje se služební modul a Apollo 7 vlétá do atmosféry.
Na třech padácích se snáší do Atlantiku a dopadá v 11:11:49 UTC pouhých šest set metrů od vypočteného bodu (27°32,5' severní šířky, 64°04' západní délky), kde ho již očekává letadlová loď USS Essex.
Let Apolla 7 byl bezesporu natolik úspěšný, že zcela změnil plán pro následující misi. Komise pod vedením administrátora NASA Paineho 11. listopadu rozhodla: Poletí se k Měsíci!