|
|
Topolova Cesta do Bugulmy na CD
Cesta do Bugulmy je první divadelní hrou renomovaného
spisovatele Jáchyma Topola (1962). Českou premiéru měla v
červnu 2007 v Divadle Na zábradlí a její rozhlasovou
dramatizaci uvedla v prosinci téhož roku stanice Vltava.
„Fantasmagorickou grotesku o apokalypse Západu a o
historických démonech 20.století“ nebo také „rekviem za
východní Evropu“ – jak je hra označována – nyní na CD vydává
nakladatelství Za tratí ve spolupráci s Radioservisem.
Cesta do Bugulmy původně vznikla na objednávku divadla v
Düsseldorfu. To před časem oslovilo několik středoevropských
prozaiků, aby napsali drama. Po německé premiéře byla hra
inscenována v Polsku, jako scénické čtení ji před dvěma lety
uvedlo Divadlo v Dlouhé a Divadlo Na zábradlí ji zařadilo do
projektu Československé jaro. (O hře se mluví jako o Topolově
dramatickém debutu, už v sedmnácti letech autor ovšem napsal
dramatickou satiru na komunistický režim Poslední dny Párska.)
Pro vltavský cyklus Hry nové generace Cestu do Bugulmy
upravila a dramaturgicky připravila Kateřina Rathouská a
režíroval ji Thomas Zielinski. Apokalypticky laděné drama
odehrávající se „za jakési války,kdesi na území Ruska a v –
zřejmě blízké – budoucnosti“ vypráví o putování tří katů –
děda, otce a syna (Rostislav Novák, David Prachař, Petr
Lněnička), na jehož konci je čeká pitevna s ženským
osazenstvem (Eva Salzmannová, Vanda Hybnerová), obklopená
zapomenutým gulagem s haldami zmrzlých mrtvol. Jedinou původní
obyvatelkou lágru je jeho vrchní dozorkyně – soudružka
Jerochymová (Bohumil Klepl). „Němcům se strašně snadno ometá o
hubu druhá světová válka, koncentráky a vyhlazovací tábory.
Ale co máme my, Výchoďáci, za sebou? Co se ví o gulagu? Tak
jsem napsal o východní smrti,“ vysvětluje Jáchym Topol.
 Bugulma
se do názvu hry nedostala náhodou. Za svého pobytu v Rusku v
tomto městě pobýval Jaroslav Hašek. „Provokovalo mě, jak si
komunisti Haška přisvojili, navíc mi připadalo tajemné, co
vlastně v Rusku dělal. On, známý bouřlivák a pijan, v Rusku
abstinoval. Osobně si myslím, že vytušil, že kdyby se tam
choval jako v Praze, tak ho zastřelí. V jeho povídce Velitelem
města Bugulmy jsem našel tresť toho, co je krutý, fanatický
bolševismus. Popisuje se v ní, jak do města přijíždí továryšč
Jerochym, který lidem řekne: Vy neumíte číst a psát? Dobře,
tady je moje pistole a do tří dnů se to naučíte, nebo vás
pobiju. My se tomu smějeme, ale taková byla v Rusku
porevoluční realita. Tenhle pocit jsem chtěl do hry vtělit,“
řekl Jáchym Topol u příležitosti české premiéry Cesty do
Bugulmy.
Další inspiraci autor našel v reportážích Jaromíra Štětiny z
bývalých sibiřských gulagů, cení si také Pulitzerovou cenou
poctěné knihy Anne Applebaumové Gulag. „Fascinuje mě obrovská
neprobádanost Východu. Nás ohromí, když se na Nové Guineji
najde nějaký neznámý kmen, a přitom máme divočinu za humny.“
René Kočík
Foto Jarka Šnajberková |
