Číslo 41 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se zpěvačkou.
Marií Rottrovou.

 

 

 

 

 

 

 

 


 


Černobíle nakreslený svět budoucnosti

Animované filmy, zejména americké, dospěly k pasivní nápodobě hraných protějšků. Evropský koprodukční projekt Renesance (ve čtvrtek 8. října ve 23.10 uvede ČT2) se snaží razit odlišnou cestu. Jeho první zvláštností je, že rozhodně není určen dětem. V syžetu totiž rozvíjí mnohokrát zužitkovaná klišé „černého filmu“ o hledání unesených osob a hrozbě přebujelého vědeckého pokroku, který lidstvu hrozí zkázou. Nesmlouvavý detektiv Karas tu pátrá po nadějné mladé vědkyni a zabředává stále hlouběji do labyrintu mamutí výzkumné společnosti, tajemného podsvětí a temné minulosti.

Ovšem zajímavější než překombinovaný thrillerový příběh je kresebné pojetí. Renesance totiž vychází z maximálně zjednodušených, ba téměř abstrahovaných černobílých maleb figur i prostředí, do nichž jen ojediněle vpadnou barevné kresbičky, které zanechává některá z postav. Režisér Christian Volckman pracuje výhradně s polaritou černé a bílé (ve smyslu světla a stínu), vyloučil jakékoli přechodové šedavé odstíny.

Proto chybí jakékoli obrysy, vidíme toliko proměnlivé plošky bílé a černé, zpodobňující vzhled i pohyb figur. Film s jistým futuristickým zaujetím zachycuje možné vzezření Paříže v blízké budoucnosti, která původní zástavbu doplnila ohromujícími doplňky, najmě rozlehlými skleněnými plochami, které dovolují nahlížet po nich se pohybující postavy jak z nadhledu, tak z podhledu. Režisér se opájí kontrastem obrovitých budov s titěrností droboučkého jedince. Snadno postřehneme odkazy na slavná díla: úvodní vertikální průřez velkoměstem zjevně odkazuje na Langovu (ještě němou) Metropolis, kterou rovněž známe z televizního uvedení.

Výtvarný prapůvod Renesance můžeme nacházet v dávných siluetových hříčkách, které díky kinematografu ožily již v němé éře (Dobrodružství prince Achmeda), avšak zásadního přehodnocení se dočkaly v éře pop-artu, povýšeny na umělecký počin. Známy jsou Warholovy pokusy s fotografiemi obličejů či předmětů, rozložených do několika pastózních ploch, Lichtenstein experimentoval s komiksovými malůvkami, avšak již dávno před nimi si toto území prohmatával Jean (Hans) Arp svými amorfními malbami. Renesance svým graficky strohým pojetím zjevně odkazuje k poetice komiksů v jejich původní, jakoby syrové, barev zbavené a krajně zjednodušené kresbě. Takto pojatý film jsme na obrazovce ještě neviděli!

Výtvarný prapůvod Renesance můžeme nacházet v dávných siluetových hříčkách

Jan Jaroš, filmový publicista



  O nebezpečné ztrátě paměti
  Jak to vidí Jaromír Štětina
 
   Příběh renesančního mága

   Pořiďte si
 
   A mějte se půvabně!
   Téma