Číslo 41 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se zpěvačkou.
Marií Rottrovou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 


Příběh renesančního mága

Soudobá věda a technika je plodem velkého zvratu, k němuž došlo v evropském myšlení zhruba v první třetině 17. století, kdy se klíčem k poznávání a ovládání světa stalo empirické zkoumání a matematika. S Galileem a Descartesem bývá jedním dechem jmenován coby mučedník vědeckého pokroku Giordano Bruno, kterého církev nechala roku 1600 upálit údajně proto, že zastával heliocentrismus a nechtěl odvolat svůj názor o nekonečnosti vesmíru a mnohosti světů. Jedna z nejslavnějších historiografických knih 20. století – Giordano Bruno a hermetická tradice, kterou anglická historička Frances Yatesová vydala v roce 1964 a jejíž český překlad nedávno vyšel v nakladatelství Vyšehrad – nicméně ukázala, že se jedná o legendu vzniknuvší v 19. století. Zběhlý dominikánský mnich Bruno byl souzen jako hermetický mág, jenž hledal východisko z dobové náboženské a politické krize v návratu lidstva k domněle prapůvodnímu egyptskému náboženství. K vytvoření moderní vědy ale přece jen přispěl. Neboť – jak Yatesová ve své pětisetstránkové strhující knize dokládá – právě přístup renesančních mágů k universu otevřel lidskému duchu cestu k účinnému ovládání světa.

Jedním z děl, na nichž Yatesová dokazuje vliv hermetismu na renesanční umění, je Botticelliho Primavera

Vyspělé racionální a filosofické spekulace antického myšlení, jež ve středověku vstoupily do služeb teologie, si nekladly za cíl do světa zasahovat a měnit ho. Vrcholným duševním výkonem byla kontemplace. Teprve renesanční hermetismus a magie způsobily, že operace s věcmi si získaly respekt a obrátily lidskou vůli k aktivnímu proměňování světa. Deset prvních z dvaadvaceti kapitol své knihy proto Yatesová věnuje genezi a působení hermetismu. Roku 1463 dal Cosimo Medici filologovi a filozofu Marsiliu Ficinovi příkaz, aby přerušil překládání Platona a neprodleně z řečtiny přeložil Corpus Hermeticum. Hermes Trismegistos, jehož dílo tento byzantský spis obsahoval, byl – jak se tehdy všeobecně myslelo – egyptský kněz žijící v době biblického Mojžíše a mající stejně jako on klíč k božím tajemstvím. Yatesová sleduje, jak se hermetismus rychle rozšířila a ovlivnil veškeré renesanční myšlení a umění. Jeho vliv končí až po roce 1614, kdy humanista Isaac Casaubon prokázal, že hermetické spisy jsou plodem pozdně antického novoplatonismu a Trismegistos je postavou ryze fiktivní.

Ve druhé polovině knihy Yatesová sleduje životní a tvůrčí pouť Giordana Bruna: rozebírá jeho spisy a všímá si, jak jeho magie souvisí s tehdejší mnemotechnikou. Bruno se snaží pomocí imaginace a paměti zahrnout do své mysli všechny božské ideje, aby se tak stal „Aionem, nadaným božskými silami“. Autorka přibližuje i mágovu vznětlivost a megalomanii. Bruno se považoval za mesiáše, který vyvede Evropu z její  náboženské a politické krize, zažehná války a nastolí mír. Tak dlouho se svým učením pokoušel ovlivnit evropské vládce – krátce pobýval i na pražském dvoře Rudolfa II –, až skončil ve vězení inkvizice.

Koho zajímá renesanční umění, kultura a politické proudy v Evropě 16. století, neměl by knihu Frances Yatesové opomenout. Z jejích ostatních titulů bylo zatím do češtiny přeloženo jen Rozenkruciánské osvícenství, v němž věnuje velkou pozornost událostem vedoucím k Bílé hoře a významu J. A. Komenského pro evropské myšlení. Autorka žijící v letech 1899–1981 byla za své dílo vyznamenána řádem britského impéria a spolu s Erwinem Panofským a Ernstem Gombrichem patřila k těm členům slavného Warburgova institutu, kteří se snad nejvíc zasloužili o obrat zájmu historiků na celém světě k dějinám idejí.

Bronislav Pražan



  O nebezpečné ztrátě paměti
  Jak to vidí Jaromír Štětina
 
   Příběh renesančního mága

   Pořiďte si
 
   A mějte se půvabně!
   Téma