Číslo 41 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se zpěvačkou.
Marií Rottrovou.

 

 

 

 

 

 

 

 


 


Jaromír Štětina, senátor a novinář

O nebezpečné ztrátě paměti

Onen týden byl drsný. Nejdříve Paroubek, veden hypertrofovanou touhou po moci, zrušil volby, Obama hned nato odpískal v Polsku a Česku obranný štít. Mezi těmito dvěma velkolepými činy se udála potichu, ve vší skromnosti, událost, která se jmenovanými českými debakly, ať chceme či nikoliv, souvisí.

Nakladatelství Academia vydalo pod názvem Jen jeden osud antologii sovětské lágrové prózy. Editoři Lukáš Babka a Radka Bzonková vybrali jedenadvacet zekovských gulagovských próz, nechali je přeložit a předložili je českému čtenáři. Je mezi nimi i jedna povídka ze slavných Kolymských povídek Varlama Šalamova i texty Ariadny Efronové, dcery Mariny Cvetajevové. Všechny autory spojuje to, že strávili mnoho let v lágrech sovětského GULAGu, ve vyhnanství a v mučírnách tajných služeb, ať už se jmenovaly NKVD, MVD či KGB. Čtenář si nemůže neuvědomit, že komunistické zločiny měly osvětimské rozměry. Miliony lidí v nich nezemřely cyklonem B, stačil hlad, mráz, nemoci a masové popravy.

Zrození knihy je významný ediční čin. Zvláště v dobách, kdy je popíráno nacistické a komunistické genocidium a jedna z parlamentních stran (KSČM) plánovitě a cílevědomě falšuje naši i sovětskou historii. Fakta a síla literatury mají hodnotu připomínky, což je v dobách ztráty paměti velké části společnosti nenahraditelné.

Ztráta paměti a odmítání historické zkušenosti postihuje i neokomunistický tandem Paroubek – Filip. Se všemi konsekvencemi, včetně Obamovy porážky v radarovém souboji s Kremlem. Možná, že by si soudruzi měli trochu sovětské lágrové literatury přečíst. Třeba by si připomněli, že bývalý a budoucí prezident Ruska Putin byl čekistou, důstojníkem KGB. Že měl v Německé demokratické republice, kde jako mladý nadějný adept sloužil, ve své pracovně pověšen portrét „železného Felixe“ , Felixe Dzeržinského, zakladatele Čeky, z níž se vyvinuly všechny další sovětské tajné služby. Třeba by si komunisté a socialisté vzpomněli, že Dzeržinský od roku 1917 sídlil v ulici Bolšaja Lubljanka. Třeba by je napadlo, že pokračovatelka Čeky, dnešní Federální služba bezpečnosti sídlí ve stejném domě a hrdě se k čekistickým tradicím hlásí. Že to je dům, kde se rodila organizace martyria, kterým prošly desítky milionů vězňů. Možná by i pochopili, že Federální služba bezpečnosti je pouze přejmenovaná KGB.

Třeba by si vzpomněli, jak zavražděná ruská novinářka Anička Politkovskaja popsala vznik nové kágébácké struktury vybudované Putinem: Když se Putin dostal k moci, vzal si sebou za spolupracovníky deset kolegů kágébáků. Každý z nich si přivedl svoji desítku, ti pak další a další šarže KGB, až celá dnešní ruská společnost prorostla následovníky železného Felixe. Třeba by si F plus P uvědomili, že to byli oni, kdo Obamově porážce pomohli a přispěli k ohrožení euroatlantické jednoty. Že náš stát pomohli předložit  velmocenským zájmům Moskvy s nesnesitelnou lehkostí.

Ztráta paměti je nebezpečná, zvláště, když jí trpí prezident supervelmoci jako je USA. Bylo to na Hradčanském náměstí, kde Obama řekl: Spojené státy se k vám nikdy neobrátí zády. Zapomněl Obama, zapomněl. Obrátil se zády. Vzdal se cenného spojenectví: nepochopil, že může být užitečné řídit se historickou zkušeností, kterou on sám nemá, jíž však mají dostatek země, které získaly bezprostřední zkušenost s ruskou imperiálností.



  O nebezpečné ztrátě paměti
  Jak to vidí Jaromír Štětina
 
   Příběh renesančního mága

   Pořiďte si
 
   A mějte se půvabně!
   Téma