|
|
 A
mějte se půvabně!
Ve středu 7. října si nejen kolegové z hudební redakce Českého
rozhlasu Brno připomenou nedožité pětašedesátiny textaře,
konferenciéra, pedagoga, hudebního publicisty, dramaturga a
rozhlasového redaktora malých hudebních žánrů Josefa Prudila.
Loňský 3. duben zaskočil všechny, kdo se s Josefem znali;
odešel náhle, od rodiny i od své oblíbené a úspěšné práce za
mikrofonem.
Jako uznávaný hudební redaktor Českého rozhlasu Brno navázal
na mnohaletou brněnskou tradici renomovaných propagátorů
moravské lidové hudby – k jeho předchůdcům patřili Jaroslav
Jurášek, Antonín Jančík, Jiří Pavlica nebo žijící legenda
brněnského hudebního folklorismu Jaromír Nečas. S porozuměním
odborníka a navzdory mnohým statečně bránil postupně ubývající
pořady malých hudebních žánrů – trampské muziky, folku,
country, bluegrassu, divadelní muziky.
Jak nemilosrdný to byl boj, se ukázalo záhy po jeho skonu:
brněnská hudební redakce, někdejší respektovaný startovní blok
pro (především méně známé a začínající) žánrové kapely, které
měly po léta šanci natočit nebo prezentovat zde své první
rozhlasové snímky, slouží takřka výhradně dechovce. Brněnskou
trampskou muziku, folk a country posloucháme už jen občas a z
archivů.
Od recese k Bratislavské lyře
 Josefovu
moderátorskému a rozhlasovému angažmá předcházela pedagogická
průprava. Na pedagogické fakultě brněnské univerzity (tehdy
Jana Evangelisty Purkyně) absolvoval koncem šedesátých let
obor čeština – dějepis a odešel učit na severní Moravu, do
Březové.
Do dob studií datoval své začátečnické pokusy v oboru recesní
poezie: inspirován milovanými V+W uspořádal s několika
spolužáky almanach, jemuž později přezdívali Spálený (polekaní
rodiče studentů mu v obavě před možným nařčením svých
ratolestí z rozvracení republiky uspořádali autodafé).
S opravdovou textařinou Josef Prudil začal až po návratu do
Brna, na počátku let sedmdesátých, na výzvu kamaráda Jirky
Kameše, zpěváka a skladatele brněnské bigbítové skupiny The
Speakers (později Speakers Junior, respektive Junior), pro
kterou měl brzy šanci kompletně otextovat první album vydané v
Pantonu. Úspěšná spolupráce skončila náhle po autohavárii
kapely v Polsku v březnu 1976, při níž Jiří Kameš zahynul a
skupina se rozpadla.
Na sklonku její existence se do Brna vrátila zpěvačka Jana
Matysová; navázala spolupráci s Juniory a duo Kameš – Prudil
jí napsalo několik písní (mimo jiné hit Návraty). Po Kamešově
smrti pro ni Josef Prudil otextoval Sedakův hit Solitaire (Je
podzim, táto; zanedlouho vyjde na dalším výběru Českého
rozhlasu Hvězdy nad Brnem).
A ještě jedna posmrtná pocta čekala tuto autorskou dvojici:
píseň Stromy v podání Petry Janů a v aranžmá Oty Petřiny
získala ocenění na Bratislavské lyře 1976.
 Konferenciérem
z povolání
Prudilovo více než třicetiletí v roli moderátora nejrůznějších
hudebních akcí, zpočátku hlavně trampských, začalo – jak
s oblibou připomínal – vlastně z nouze. Konferenciér
brněnského kola Porty v sále na Jamborce někdy v roce 1974 byl
natolik tristní, že přítomný člen poroty Josef Prudil byl
zproštěn porotování a postaven s mikrofonem na pódium.
Zůstalo mu to – jako „portovní“ moderátor obdržel dokonce
Zlatou portu – a časem uváděl i řadu dalších přehlídek:
Mohelnický dostavník, Prázdniny v Telči, vizovické Trnkobraní,
Žalmanův Kyjov, festival Zahrada (ještě ve Strážnici) a řadu
dalších. Nejdéle, plných dvacet ročníků, uváděl soutěžní
přehlídku trampských skupin Náměšťská placka.
Osudová spolupráce s kapelou Poutníci začala pro Josefa
Prudila v roce 1978. Pracovníka společenskovědního oddělení
brněnského Domu pionýrů v Lužánkách, kde měl na starosti
olympiádu v češtině, později – dodnes existující – soutěž O
češtině trochu jinak (v níž začínali někteří čeští i moravští
publicisté, mimo jiné Jaromír Slomek, Jiří Peňás i autorka
tohoto článku) a posléze sociálního kurátora (na toto své
životní období vzpomínal s humorem a rád) oslovil kapelník
Poutníků František Linhárek – nejprve s prosbou o nějaké
kultivované texty, později jako příležitostného spíkra.
Ještě před příchodem pozdější hvězdy Roberta Křesťana, v roce
1981, se Poutníci stali profesionální kapelou. A Josef Prudil
konferenciérem (dnes bychom řekli „moderátorem“) z povolání. U
Poutníků zůstal do roku 1995, pět let po odchodu Roberta
Křesťana a Luboše Maliny za Druhou trávou.
Textař ze zlata
Texty psal Prudil pro Poutníky leta. Od první (a dochované)
nahrávky Poutníků v Českém rozhlase Brno z roku 1979, jíž je
Prudilův text na melodii Mikea Newburyho Deset korun, až po
album Poutníci 2006. S Jiřím Karasem-Polou později vytvořil
tvůrčí tandem – z jejich spolupráce vzešel romantický Hotel
Hillary, později Osmiramenný svícen, Čas příliš dlouho stál,
Slavkov, Stará pošta, Altán.
Již etablovaný textař se nezalekl ani dalších výzev – jedna
z největších přišla v roce 1995, kdy pro album Druhé trávy
otextoval s Pavlínou Jíšovou kultovní hebrejskou píseň
izraelské písničkářky Naomi Šemerové Jerušalaim šel zahav
(Jeruzalém ze zlata). Trvalou spolupráci navázal od roku 1996
s pozoruhodnou folkovou formací Cimbal Classic, především
s jejím protagonistou, zpěvákem a cimbalistou Daliborem
Štruncem. Pro tuto kapelu vytvořil své textařské perly Všechno
je hudba, Přátelé moji milí, Teče řeka. Pro Cimbal Classic
také spolu se Štruncem oživili dvě pozapomenuté melodie
autorského tria Voskovec, Werich, Ježek Dynamit Fox a Fata
Morgána Fox.
Jeden z jeho nejkrásnějších textů, do pálavských vinic
situovaný Anděl nikoho, byl dárkem pro Fragment, skupinu
někdejšího kolegy z Poutníků banjisty Svati Kotase.
 Bez
laciného vtipkování
Po krátké anabázi v roli správce Kulturního domu
v Brně-Starých Černovicích se Josef Prudil prosadil v Českém
rozhlasu Brno – nejprve jako externista pro trampskou muziku
(od roku 1992 s pořadem Neklidné papuče, později Toulavé
boty), od roku 1995 už jako plnohodnotný hudební redaktor pro
folklor a malé hudební žánry.
Nejprve se zrodila Folková kapina, později celá řada dalších
pořadů; nejdelší trvání měl pořad Na moravskou notu
s podtitulem Lépe zpívati nežli klívati (rozuměj – hřešiti
klením). Z jeho dílny pochází i (poslední dodnes přeživší)
multižánrový pořad brněnské hudební redakce Byla cesta, byla
ušlapaná, který původně vymyslel pro víkendový program Nedělní
nadělení. Souběžně začal nejprve moderovat, později
připravovat pro Českou televizi nový hudební pořad Aport
věnovaný trampské, folkové a country hudbě.
Svou lásku k češtině, smysl pro recesi takřka filozofickou i
pro humor bez laciného vtipkování uplatnil v dlouholetém cyklu
pořadů Rozhlasový klub mentální archeologie, který si po léta
vychutnával ve spoluautorství s divadelníky Liborem Sigmundem
a Vladimírem Fuxem a moderátorkou Marcelou Vandrovou. I po
tomto pořadu zeje v programovém schématu brněnského rozhlasu
veliká mezera.
Prostřednictvím Českého rozhlasu se vrátil i ke své další
dlouholeté lásce, potažmo k tématu své diplomové práce –
k divadelním textům, a zejména k hudbě tria Voskovec, Werich,
Ježek. V roce 1997 vytvořil Cyklus o Osvobozeném divadle ve
dvanácti obrazech, oceněný v několika rozhlasových soutěžích a
s výborným ohlasem jak u renomovaných divadelních teoretiků,
tak u rozhlasových posluchačů. Chystané Dodatky, ke kterým
postupně sbíral další materiál, už Josef Prudil natočit
nestačil, stejně jako řadu dalších plánovaných projektů
hudebních i mimohudebních.
Na málokoho se vzpomíná tak radostně a lehce – přátelský,
veselý a vtipný společník figuruje jako hrdina řady již
legendárních příhod v kuloárech za pódii i v rozhlasovém
zákulisí. Ještě dlouho se budeme při loučení zdravit „Mějte se
půvabně“.
Vlastně je tu s námi kamarády, kolegy i posluchači svým
způsobem pořád – a nejen prostřednictvím repríz.
Helena Bretfeldová, redaktorka ČRo Brno
Snímky Dana Lachmanová a archiv Zuzany Prudilové |
