|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Vždyť jsou to jen soumaři
Nikdo se o něj nezajímá. Proč? Není žena, není dítě, důchodce,
zvířátko, nepotřebuje žádnou zvláštní ochranu. Má v kraji
běžnou barvu pleti, nebývá nijak zvlášť nemocný, není to
bezdomovec, žebrák, ani nepřizpůsobivý, homosexuál,
nezaměstnaný, není Rom, neobjel na koloběžce celý svět, není
vězeň, ale ani miliardář, alkoholik či narkoman.
Nikdy neemigroval na Nový Zéland, nejezdil na slonech, nemá
AIDS. Jeho příběh je prostý a koneckonců nezajímavý, nevhodný
jako předloha pro film nebo knihu... Obyčejný, zdravý,
pracující, bílý heterosexuál středního věku. Platí daně a
všechna povinná pojištění. Dodržuje zákony, snaží se co nejlíp
uživit rodinu, vychovává s manželkou děti. Zajímá se o dění
doma i ve světě, čte noviny a chodí volit. Prostě nuda.
Jsem na návštěvě u kamarádky. Štěbetáme, trochu přitom mlsáme
griotku, svěřujeme si starosti i radosti, dopřáváme si
vzájemnou amatérskou psychoterapii a když je duše vyčištěna,
doporučíme si poslední přečtené knížky a dostávám recept na
kokosovou bábovku výměnou za starodávný postup na výrobu
sirupu z květů černého bezu. Kuchyní se občas mihne některé ze
tří dospívajících dětí, cosi hledají, řeší, mají požadavky,
matka poskytuje servis. Přikvačila letní noc, manžel vchází do
dveří, ztěžka dosedá na lavici v kuchyňském koutě. Snažím se
být zdvořilá a vyptávám se na jeho práci. Ochotně odpovídá, i
když je viditelně unavený. Z práce má radost, zvyšuje si
odbornost, má dobré kolegy a naději na zvýšení platu. Tak
fajn. A co koníčky? Vyjeví se. „Koníčky? Při třech dětech? Já
jenom makám. V práci a pak doma, na zahradě, ve skleníku...
Pěstuju, co se dá, abychom ušetřili prachy za zeleninu. No a
pak už jen spím,“ usmívá se jako milius, žádný nářek nad
údělem soumara.
Pracující, celkem zdravý, heterosexuální muž, živitel rodiny,
nevyžaduje privilegia ani zvláštní ohledy. Nechce mít
v kalendáři svůj den. Nedostane se do médií. Vždyť jen dělá,
co je třeba. Jeho žena a moje kamarádka sice také, ale nad ní
alespoň bdí oko ostražitých feministek. Ptaly by se: pokládá
váš partner na záchodě prkýnko? Nosí květiny a pomáhá
v domácnosti? Všimne si změny účesu?! Neuráží sexuálním
harašením? Pracující, heterosexuální, celkem zdravá žena
středního věku bývá alespoň litována za dvojí šichtu a
vyzdvihována za obětavé mateřství – ne že by to zrovna má
kamarádka vnímala a potřebovala. Ovšem její bílý muž by měl
leda mlčet, vždyť má černou minulost! Válčil, znásilňoval,
zotročoval. Utlačoval ženy. Kolonizoval. Vládl světu. Co na
tom, že většinou pod knutou několika mocichtivých psychopatů?
Co na tom, že za mohutného hecování mnohých žen, lačných
kořisti, kterou přitáhne domů? Proti němu se vymezují menšiny,
zajímavé svou jinakostí, které jsou už dávno v souhrnu
většinou. Mužů – soumarů nenápadně ubývá. Jaký bude bez nich
svět? |
