|
|
Josef Suk jubilující
Neuvěřitelná číslice bude provázet letošní 8. srpen. V ten den
oslaví své osmdesátiny nejvýznamnější český houslista druhé
poloviny 20. století Josef Suk. Pochopitelně že tak významná
událost nemohla uniknout pozornosti stanice Vltava. Sukovým
uměním vás po celý červenec provede pořad CD Laser (vždy v
neděli po 21. hodině).
 Že
shoda jeho jména se jménem význačného českého skladatele není
náhodná, netřeba připomínat ani těm, kdo se o hudební svět
nezajímají. Už před padesáti lety si veřejnost nemohla
nepovšimnout mladého umělce, absolutní špičky mezi našimi
houslisty, jehož koncertní cesty již tehdy vedly do zahraničí.
Vnuk Josefa Suka a pravnuk Antonína Dvořáka prezentoval už na
Pražském jaru v roce 1958 s Českou filharmonií a německým
dirigentem světového jména Wolfgangem Sawallischem svou
jedinečnou interpretaci Dvořákova houslového koncertu a moll.
V té době měl za sebou deset let pozoruhodné koncertní dráhy a
několik nahrávek na deskách. Zdálo by se, že jeho kariéru
pomáhalo vytvářet rodové zázemí. To by byl velký omyl!
Jen zázemí by nestačilo
Od počátku bylo jasné, že v mladém Josefu Sukovi vyrůstá
mimořádná osobnost, která se v tomto oboru může jednou stát
velkým pojmem. Zmiňované zázemí ovšem sehrálo významnou roli
jen v jeho dětství.
Náš rozhlasový archiv se může pochlubit vzácným záznamem hlasu
skladatele Josefa Suka z roku 1933; v krátké novoroční řeči
k dětem se zmiňuje i o svém čtyřletém vnoučkovi, který už
hraje na housličky. Bohužel malému chlapci bylo teprve šest
let, když jeho dědeček zemřel. Role prvního učitele se ujal
tatínek, a když bylo hochovi deset, přešel do péče slavného
houslového virtuosa a pedagoga Jaroslava Kociána. Na
Konzervatoři a na AMU byl žákem dalších významných pedagogů a
už od studijních let se datují jeho velké úspěchy koncertní, a
to dokonce i zahraniční.
V letech 1950–1951 byl primáriem Pražského smyčcového kvarteta
a v roce 1952 spoluzaložil slavné Sukovo trio, s nímž později
uskutečnil řadu koncertů doma i v zahraničí. V roce 1961 byl
jmenován statutárním sólistou České filharmonie a od té doby
se datuje jeho vrcholná éra sólisty a komorního hráče. V roce
1973 začal hrát i na violu a v roce stého výročí narození
svého dědečka (1974) založil a poté řadu let umělecky vedl
Sukův komorní orchestr. Svou aktivní činnost oficiálně ukončil
v roce 2001, k naší velké radosti však nejednou učiní výjimku.
Je znám i jako významná osobnost v oblasti života
hudebně-společenského. Od roku 2000 byl například několikrát
prezidentem mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro.
V nahrávacím studiu
Krátce po výše zmíněném festivalovém provedení Dvořákova
houslového koncertu pod Sawallischovou taktovkou natočil Josef
Suk toto významné dílo s Karlem Ančerlem. Přestože už tehdy
měl za sebou řadu nahrávek – ať sólových, či jako člen Sukova
tria –, tento „jeho“ Dvořák vstoupil do historie a znamenal
počátek Sukovy legendární nahrávací éry s Českou filharmonií.
Dodnes jsou její výsledky považovány za vzorové. Vedle
spolupráce s tímto orchestrem se ovšem začaly objevovat další
vynikající nahrávky – vzpomeňme komplet Bachových sonát a
partit pro sólové housle, Brahmsovy houslové sonáty
s anglickým klavíristou Juliem Katchenem či sonáty
Beethovenovy s Janem Panenkou. A nenahrával pouze pro
Supraphon, ale i pro takové světové labely, jako jsou Decca,
EMI či Columbia (dnes Sony). Za své vynikající nahrávky
obdržel řadu vrcholných ocenění, například šestkrát prestižní
cenu Charlese Crosse, Wiener Flötenuhr či Edisonovu cenu.
Sukův červenec
Česká koncertní scéna si nikdy nemohla stěžovat na významné
osobnosti a umělecké kolektivy. Málokterá oblast života naší
republiky se může pochlubit tak vysokou a vyrovnanou úrovní
bez stagnací a zvratů jako oblast hudebního umění. Jsme svědky
nových slibných debutů mladých umělců, z nichž někteří později
dobývají nejvýznamnější světová pódia. Navzdory malému zájmu
médií, nesrovnatelnému například s velkou pozorností, jež je
věnována některým i podstatně méně významným počinům
sportovním, zůstanou jména největších osobností hudebních
v povědomí i následujících generací. Jméno Josef Suk má dnes
ve světě navíc zvuk poněkud specifický. Při jeho vyslovení
musíme upřesnit, zda jde o Josefa Suka – skladatele, či jeho
vnuka Josefa Suka – koncertního umělce. Obě jména totiž září
stejnou intenzitou!
Pro pravidelný nedělní večerní pořad CD Laser je katalog
koncertantních nahrávek Josefa Suka velkou výzvou. V
červencových nedělních večerech nás tedy čekají koncerty
Dvořáka, Bacha, Mozarta, Beethovena, Brucha, Bartóka, Janáčka,
Berga, Sukova Fantazie, ale také violová Rapsodie-Koncert od
Bohuslava Martinů. Pouze první a poslední skladby našeho cyklu
budou žánrově – věříme, že sympaticky – vybočovat. Celou řadu
otevřou dvě Smetanova dua Z domoviny (s Josefem Sukem na tomto
snímku spolupracuje klavírista Jan Panenka) a úplně závěrečnou
skladbou bude Beethovenův Trojkoncert (tam se k protagonistovi
připojí jeho kolegové ze Sukova tria, klavírista Jan Panenka a
violoncellista Josef Chuchro).
Bohuslav Vítek, spolupracovník ČRo 3 – Vltava
Foto Pražské jaro/Luděk Sojka |
