|
|
 Rudolf
Křesťan, publicista
Blýskání na (ne)časy
Ve slovenské hymně se blýská nad Tatrou, v české by se mohlo
blýskat nad škodovkou. Ale když už se zmiňuji o autech, jsou
v bouřce poměrně bezpečná, neboť se proměňují v takzvanou
Farradayovu klec. Horší je to pro člověka ve volné přírodě.
Statistická pravděpodobnost, že ho zasáhne blesk, je 1 : 600
000. Řekl bych, že je to optimistický poměr. Ovšem jen do
okamžiku, než si blesk vybere zrovna nás.
Ačkoliv Havlíčkův Křest svatého Vladimíra zmiňuje konec
hromovládného Peruna, jeho žhavé šípy řádí dál. Nebezpečným
místem zdaleka není jen bleskově proslulá Milešovka, která se
německy příznačně jmenuje Donnersberg. Tedy Hromová hora.
Statistika sice upřednostňuje výšiny, ale nevynechává ani
rovné plochy, jako jsou například fotbalová hřiště. Záhy tomu
bude rok, kdy při utkání kostomlatských a bílinských
fotbalistů byl jeden z nich smrtelně zasažen. K neštěstím
nedochází v bouřkách jen na plochách pro kopanou, nýbrž i pro
golf. Před čtyřmi lety byl na Benešovsku jeden z hráčů toho
elegantního sportu usmrcen. Není prý vyloučeno, že za to mohla
jeho hůl.
Ročně se na světě vyskytne patnáct milionů bouřek. Trvale
platí po každého z nás konstatování z proslulé Nerudovy básně:
„Z bouřného času jsme se narodili a krok za krokem v bouřných
mračnech jdem...“
V dětství jsem býval nabádán, abych v bouřce neměl u sebe nic
kovového. Co bych si však počal dnes, když po operaci bederní
páteře mám v ní zapasované čtyři titanové šrouby? Dost těžko
bych je odhodil, tak jak jsem byl nachystán to učinit (byť
nerad) v chlapeckém věku s kapesním nožíkem zvaným rybička.
Zdá se, že drobné kovové předměty mohou skutečně sehrát
neblahou úlohu. Naznačuje to zpráva z jedné brněnské
nemocnice. Svého času tam byl přivezen mladík, který byl
zraněn bleskem na letním táboře u Rudíkova na Třebíčsku. Jedna
z domněnek praví, že neblahou úlohu mohl sehrát sprej, který
měl v tu chvíli v ruce. Nebo dokonce kovový odznak na košili.
Všeobecně známé je nebezpečí při koupání se v bouřce. Ale
právě že jen všeobecně. Teprve ve chvíli, kdy se člověk
seznámí s konkrétním případem, dostává tato skutečnost
náležitou vážnost. Taková je jedna z mých vzpomínek z
novinářského setkání s hercem Lubomírem Lipským. Kromě jiného
mi vyprávěl i o svém tragicky zesnulém šestnáctiletém bratru
Daliborovi. Zasáhl ho blesk při červencovém koupání v rybníku.
Rizikové nejsou jen vodní plochy a pobývání pod vysokými
stromy. Stejně ošidné může být i stání u pastvinových
ohradníků obehnaných dráty, které jsou napuštěny elektrickým
proudem. Navzdory tomu, že jsou známa místa, kde je člověk
ohrožen více než jinde, ani ostatní lokality v přírodě nejsou
zárukou bezpečí. Specialistka v tomto oboru prohlásila: „Cíl,
kam blesk udeří, nelze určit dopředu. Bývají to často místa
nejméně očekávaná.“
Zmíněný výrok pochází z úst Valérie Sándorové, ředitelky
jednoho z odborů Středoevropské sítě pro detekci a lokalizaci
bleskových výbojů (CELD). Těch výbojů je v letním období ve
střední Evropě nemálo. Lze se o tom průběžně přesvědčit na
internetové mapě, kde jsou blesky aktuálně zaznamenávány (na
adrese www. blesky.cz/index.htm). Umím si představit, že
odborníci se jich bojí ještě více než my laikové. Vědí totiž,
co všechno mohou způsobit a jaká jsou s nimi spojena rizika.
Stejně tak se nejvíc obávají porodů těhotné lékařky a při
jízdě ve výtahu bývají nejskeptičtější výtaháři.
S bouřkovou aktivitou souvisejí i mnohé požáry a hospodářské
škody. Je až neuvěřitelné, že podle zkušeností hasičů ještě
pořád existují stavení, která jsou bez hromosvodu. Případně
jen s amatérsky a nefunkčně instalovaným „čímsi“ na střeše.
Při revizi u jednoho malého podniku byl objeven dokonce
provaz, který měl kamuflovat uzemnění.
Začínám pochybovat, zda to z mé strany byl šťastný nápad, že
přivítám léto fejetonem o bouřkách. Jestli jsem vás poněkud
vystrašil, budiž mi omluvou, že i sebe.
Mám sice rád nadsázku, ale zdá se mi dost drsné, když chce
někdo někoho ztrestat úderem blesku. Tak tomu bylo nedávno
v jedné britské anketě. Jejím tématem se stala vybídka, aby
veřejnost hlasovala, které z veřejně známých osob by přála,
aby byla zasažena elektrickým úderem shůry. Aby osud zvolených
jedinců byl zpečetěn, přáli jim hlasující navíc ještě zásah
meteoritem. A taky aby se ocitli v jícnu tornáda.
Zdá se, že i v Británii značně přitvrdilo.
Nerad bych však končil tristně, a tak připomínám, že v pravěku
to byl právě blesk, který umožnil lidem získat oheň a zacházet
s ním. K jeho dalším kladům pak podle mého názoru patří, že je
nadčasový. Bývá-li zvykem, že se změnami panovníků, říší a
vůbec obecných poměrů se lidstvo domnívá, že „teď bude všechno
úplně jinak“, blesky si stojí na svém. Blýskají pořád
nastejno. Možná právě proto mají nad námi navrch (doslova).
Ještě něco v jejich prospěch. V Mexiku jsem slyšel legendu, že
blesk stál na počátku tamního proslulého nápoje. V bouři
zasáhl rostlinu agáve, z níž začala prýštit šťáva. Tu posléze
okoštoval jeden Indián. Byl nadšený. A tequila byla na světě. |
