|
|
 Flaubertova
věčná Salambo
Salambo, jeden z nejvýznamnějších románů francouzské prózy
předminulého století, osvěží letní podvečery na Vltavě. Právě
z tohoto díla Gustava Flauberta rozhlas připravil
čtrnáctidílnou četbu na pokračování.
Román Salambo začal Flaubert psát v září roku 1857 a dokončil
ho v dubnu 1862. Po tématu ukotveném v ovzduší všedních dní
Francie půli 19. století, jež pojednal ve předchozí knize Paní
Bovaryová, se spisovatel soustředil na látku odehrávající se
dvě stě čtyřicet let před Kristem a v Kartágu.
Flaubert vykonal řadu přípravných prací – inspiroval se
vyprávěním řeckého historika Polybia, přečetl mnoho
archeologických pojednání, mezi dubnem a červnem 1858 cestoval
po místech, kde se děj knihy odehrává. Původní názvy románu
zněly Kartágo a Žoldnéři, teprve později jej autor pojmenoval
Salambo, což je řecký přepis punského slova Šalambál, „obraz
Bélův“, jak se nazývalo jedno z kartaginských božstev
předřímské doby. Nedostatek exaktních dokumentů vztahujících
se ke Kartágu Flauberta lákal, ale i znepokojoval. V dopise
datovaném v květnu 1857 napsal: „Jsou chvíle, kdy mě to téma
děsí svou prázdnotou...“ Spisovatel se přesto pokusil napsat
ojedinělou knihu: „Použitím metody moderního románu na
starověké téma jsem chtěl zachytit fatu morganu.“
O čem tedy román pojednává? Právě skončila první punská válka
(264–241 př. n. l.) a před branami poraženého a vyčerpaného
Kartága stojí armáda žoldnéřů žádajících svou mzdu. Salambo,
dcera legendárního velitele Hamilkara Barky, pro ně uspořádá v
zahradách otcova paláce usmiřovací hostinu. Zde ji poprvé
spatří Matho, pozdější vůdce vzbouřených barbarů. Chamtiví
Kartagiňané nakonec žold nevyplatí. V následujícím zdlouhavém
a krvavém konfliktu je zoufalé Kartágo téměř zničeno. Dokonce
obětovalo děti nejváženějších rodin bohu Molochovi. Především
díky vojevůdcovskému umění i politické obratnosti Hamilkara je
však město nakonec zachráněno. Podíl na tom má i Salambo,
která se vypraví do nepřátelského ležení a tam ve vůdcovském
Mathonově stanu získá pro Kartágo zpět zaimf – posvátný plášť
bohyně Tanit – uloupený žoldnéři. Mezi ní a Mathonem však
vznikne osudový vztah...
Flaubertův román překypuje barvami, je plný světel, záblesků i
stínů, mistrně líčí bitvy a vojenská tažení, ohromuje davovými
záběry i scénami strhujícími svou krutostí. Zaujme nejen
plastickým popisem tehdejšího prostředí, mystických kultů či
přízemního obchodnického ducha kartaginské civilizace, ale i
vzrušenou atmosférou, a především tragickým milostným příběhem
čisté a dojemně krásné Salambo a živočišného Mathona.
Čtrnáctidílnou četbu na pokračování z překladu Jiřího Konůpka
připravil Miroslav Stuchl. V režii Hany Kofránkové účinkuje
Ladislav Mrkvička. Od pátku 19. června, vždy v 18.30, vysílá
ČRo 3 – Vltava.
Petr Turek, redaktor ČRo 3 – Vltava |
