|
|
 Rudolf
Matys, básník a publicista
Groteska s mrazením v zádech
Přemysl Rut je pilným mužem s až neuvěřitelně širokým
profesním záběrem a bohatými talentovými dispozicemi:
klavírista, zpěvák, sběratel písní, dramatik, režisér, herec,
kabaretiér, básník, esejista, editor, publicista, vypravěč,
pedagog. A přece má tenhle zdánlivě bezbřehý rozptyl svůj
pevný svorník a čitelnou osu. Je jí, velmi obecně řečeno, hra,
hravost a průzkum jejích pravidel. Rut si umně a
z nejrůznějších úhlů pohrává s rozličnými matricemi (jazyka,
forem, myšlenkových a žánrových modelů, struktur utvářejících
příběh – a nevyhýbá se ani podnětům z oblasti kýče), aby tím
pronikl pod rutinně vnímanou prvoplánovou skutečnost světa a
lidských vztahů, aby ji reinterpretoval, ukázal v novém,
hlubším nasvícení. Tohle nasvícení ovšem pro Ruta tkví
v jistém zhodnocujícím odstupu (ironickém, sarkastickém, vždy
však chytře a vtipně „intelektuálním“) od chaotické příběhové
a představové matérie. Vládne tu tedy nápaditá logika, které
říkáme neprůstřelná a právě ona dovádí jeho vyprávění i
příběhy ke „karambolním“ koncům, které nemohou nebýt
absurdními. To ovšem platí obzvláště o jeho rozhlasových
hrách, které až do našich dnů osobitě prodlužují linii
absurdní intelektuální dramatiky, kořenící v šedesátých
letech, a potvrzuje to i nová Rutova hra Konec dobrý, všechno
špatně, která nese, pokud dobře počítám, už opusové číslo
dvanáct a která měla premiéru 7. května na Vltavě.
Její téma je „svrchovaně aktuální“ – je jím náraz
nekomerčního, naivně nepraktického a již beznadějně
vymírajícího světa „tradiční“ univerzalistické vzdělanosti na
některé charakteristické mechanismy našeho, hodnotově tristně
pokleslého kapitalismu. Děj ve zkratce: úspěšný podnikatel a
byznysmen s příznačným jménem Zlatko Januš se setká se svým
dávným známým, od životní „reality“ zcela odtrženým, skromným
a ušlechtilým „myslitelem“ a učencem Fortunátem Aufem, který
píše jakousi svou „Novou kosmogonii“ ale přitom živoří, coby
spíš komická figurka, zcela na okraji jakéhokoliv veřejného
zájmu (jeho absolutní bezmoc je podtržena i faktem, že je
vozíčkářem s protézou), a s blahosklonným nadšením se
rozhodne, že ho bude podporovat. Sponzoruje tedy učencovu
studijní cestu, buduje ve svém okázalém sídle celé křídlo pro
jeho pracovnu a knihovnu, snaží se ho mediálně proslavit,
připravuje vydání jeho díla s klasickými dřevoryty. Prostředky
k tomu ke všemu si ovšem opatří novým, tržně veleúspěšným
výrobkem: krasohledem, v němž se namísto konfigurací barevných
korálků objevují eroticky pikantní obrázky žen. O tom, že
peníze pocházejí z takové ohlupující hračky a odpadkového
šidítka, nemá ovšem Fortunát ani tuchu a je tedy plný
vděčnosti. Celé to balábile nakonec nutně vyústí do groteskně
tragického konce – Fortunát se doví pravdu a neunese ji,
spáchá sebevraždu, ale ani ona mu nepatří: je ve své trapné
nešikovnosti zaznamenána coby atraktivní reality show právě na
onen krasohled...
Režie Rutovy dramatické novinky se ujala autorova režisérka
„erbovní“, Hana Kofránková, a základem zdařilého výsledku
bylo, jako ostatně vždycky, málem neomylné obsazení (zejména
„ústřední pár“ – Januš, který byl i vypravěčem příběhu,
v podání Viktora Preisse, a Fortunát, jehož hrál Jiří Lábus,
byl skvělý). Ale samozřejmě nejenom to: bylo opět zřejmé, že
Hana Kofránková do posledních detailů přesně cítí Rutovu
dramatickou stylovost i specifické kvality jeho dialogu a
jazyka. |
