|
|
Film pro ty, kteří si dokáží hrát
 Celovečerním
animovaným projektům se u nás vesměs daří. Finančně sice
nemají na růžích ustláno, ale když už některý z nich vznikne
(většinou to ovšem trvá dlouho), zpravidla se povede. Ani Jiří
Barta, autor vynikajícího Krysaře či Zaniklého světa rukavic,
s novým dílem nespěchal, na animovanou scénu se vrátil po
sedmnácti letech. Jeho film Na půdě aneb Kdo má dneska
narozeniny? je opět v kontextu světové animované tvorby
ojedinělý. Přinejmenším – ale nejen proto –, že se drží
klasické animace; počítačovou techniku sice využívá, ale jen
podpůrně. Hlavní slovo má nosný příběh, tvůrčí nápad,
fantazie, invenční výtvarné řešení i kreativita a poctivé
řemeslo animátorů. (Mimochodem, občas zazní obava, že
animátoři brzy vymřou, protože ve světě počítačové animace
jich už nebude potřeba. Nikoli náhodou se na ty nejlepší,
třeba na Alfonse Mensdorff-Poullyho, který se podílí i na
Balejových a Bartových filmech, stojí fronty...) Snímek Na
půdě se dá nazvat pohádkou pro celou rodinu, ale i
dobrodružným příběhem s příměsí hororu. Nejspíš tedy akční
pohádkou, v níž nechybí humor ani poezie.
Na poklidné půdě zabydlené odloženými hračkami a dekorativním
harampádím plyne život; panenka Pomněnka vaří, uklízí a stará
se o své spolubydlící. Všichni ji mají rádi: vypelichaný
medvídek Mucha a skřítek Šubrt, rytíř Krasoň i myška
Sklodowska. O kus dál však sídlí nebezpečná Hlava – vládce
říše zla. Zmocní se Pomněnky a přátelé musí bojovat o její
záchranu. Projeví při tom statečnost, bystrost i důvtip. Jde
přece o mnoho – o zachování útulného a bezpečného světa,
v němž je všem dobře.
 Veškeré
dění má hravou a zároveň hrozivou rovinu. Barta nevypráví, ale
imaginativně kouzlí, vytváří hýřivě bohaté obrazy a svižně je
proměňuje: skříň je nepřekonatelný horský masiv, vnitřek
pohovky strašidelný svět, starý vysavač se stane letadlem či
ponorkou, hadřík se promění v černého ptáka. Každá figurka má
svéráznou podobu a osobitý charakter, obé podtržené
vytříbenou, nesmírně pracnou animací. Střídají se napínavé
honičky, kreativní výtvarné nápady, vtipné citace odjinud i
momenty čisté poezie. Kde jinde se tohle všechno může stát než
na krásně omšelé půdě plné prachu a pavučin?
Věřme, že Bartův film nebude vítězit jen na festivalech, ale
také u diváků.
Agáta Pilátová, publicistka |
