|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Malé a velké věci
Víte, co jsou to klumpuskule? Jsou to prý obří krystaly, které
drží pohromadě galaxie. Kdyby jich nebylo, galaxie by se v
mžiku rozlétly na všechny strany. Nesnažte se vygooglovat
klumpuskule na internetu, je to termín, který se objevil
teprve nedávno.
Velké věci objevujeme a vynalézáme levou rukou, zatímco malé
věci nám nejdou.
Vždycky mě překvapí, když zjistím, že chybí tak málo, aby se
žilo líp a poměry byly snesitelnější. Chybí jen jediná
drobnost: lidská solidarita. To je to, co všichni vytrubují do
světa, a přitom pochopitelně lžou. Všichni o solidaritě mluví,
a nikdo ji nevykonává. Nikdo se ničeho nechce vzdát. Cožpak se
Amerika vzdá svého bohatství, svých přecpaných obchodů a
přecpaného břicha, laciných potravin a laciného benzinu?
V inauguračním projevu mluvil Obama o chtivosti po penězích,
která způsobila kolaps hospodářství. Ale boj proti krizi začal
obohacováním bohatých. „Nebudeme se omlouvat za svůj způsob
života,“ řekl Obama. Neměli by se omlouvat, měli by ho změnit!
Jak se daří prosazovat malé věci u nás? Naše malá země by
mohla vypadat jako klícka. Jsme malý národ, skoro jako větší
rodina. V rodině to funguje, ale v tomto státě? Kde je
solidarita s chudými, s nemocnými, starými? Cožpak se někdo
vzdá svých lehce nabytých miliard? Ani tisíců, ani
padesátikorun... Jen drobty jménem charita ukazují malost
společnosti.
Lidstvo je ve stadiu, kdy velké věci jsou na denním pořádku,
přicházejí jako na zavolanou – a v malých věcech neuvěřitelně
zaostáváme. Když jsme schopni objevit klumpuskule ve vesmíru,
jak se máme potom vrátit k všednímu životu a zabývat se malými
věcmi?
Není sporu o tom, že lidstvo je mentálně zaostalé, to jest:
jeho morální a duchovní stav zaostává za technikou, objevy a
vynálezy. Myslím, že mentálně zaostalí jsou i jednotlivci, a
není jich málo. Právě vyšla kniha o totální nevzdělanosti, do
které upadla celá současná západní společnost se všemi
vzdělávacími institucemi, školami a univerzitami. Autor se
domnívá, že vše se děje jen na komerční objednávku trhu, proto
se lidé už nepídí po podstatě, neusilují o poznání a nehledají
pravdu.
Mnozí lidé už ani pravdu slyšet nechtějí, reálnou skutečnost
odmítají pojmenovat. Cítím to z reakcí čtenářů, kteří mi
například vyčítají, proč místo kritizování nezaložím raději
politickou stranu. Nechci zakládat politickou stranu, protože
moje práce je právě pojmenovávat. Pokud mi to média dovolí,
budu s dovolením popisovat skutečnost, jak ji vidím. Strany ať
si zakládají jiní.
Velké věci, ty nám jdou. Už Jan Neruda, v tehdy pochopitelné
národní pýše a hrdosti na velké věci, měl za to, že bychom se
mohli poučit z kosmu, kdybychom chtěli. Jeden americký
kosmonaut, který se zrovna chystá k odletu, si bere s sebou do
rakety Nerudovy Kosmické písně. Dělá to kvůli manželce, která
je českého původu. Úřad NASA mu to už povolil a až se vrátí,
budou Písně kosmické vystaveny ve hvězdárně na Ondřejově. To
je velká věc – Písně kosmické v kosmu.
Ale všední existenci si nedokážeme zorganizovat. Neumíme
například správně rozdělit majetek ve společnosti. Prosíme
manažery, aby si snížili platy. Žádáme bankéře, kteří
rozkradli naše společné peníze, aby aspoň něco vrátili. Oni to
dobrovolně neudělají.
S malými věcmi, jako jsou strany, volby a pořádek ve
společnosti, si neumíme poradit. Odborník na tuto
problematiku, přestavitel ústavu pro mezinárodní vztahy,
napsal nedávno, že je třeba udělat revoluci – nejít k volbám.
To je podle něho jediná možnost, jak politikům, jejichž jsme
rukojmí, ukázat, že je nepotřebujeme.
Neexistuje něco lepšího? Nějaký lepší plán? Tady je: Nedělat
nic. Každý bude dál pečovat o svou zahrádku.
Ano, přece jen je jedna malá věc, která se nám mimořádně daří:
naše malé zahrádky. V tom jistě vynikáme, v chalupaření, v
kutilství.
Uposlechli jsme Voltairovo poselství z Candida, které
vydoloval ze souboje s osudem. Staví je proti všem osobním
tragédiím, proti bankovním a ekonomickým krizím a všem
pohromám života: každý ať se stará o svou zahrádku.
Toto řešení můžeme nabídnout světu. Přijdeme se svým lékem na
krizi. Je to náš prověřený a osvědčený životní postoj, náš
„světový názor“. Dnes má ovšem jiný náboj a milionovou
hodnotu. Malá zahrádka je výzva velkému světu velkých věcí,
které nás vedou do slepé uličky! Přestat na chvíli s velkými
věcmi, jako je dobývání cizích zemí, vesmíru, globalizování
bot a jogurtů! Už bylo dost kamionů, dálnic, obřích obchodních
řetězců! Musíme z malých věcí znovu vybudovat celý svět. Každý
máme svou zahrádku. Malé zahrádky nás vytrhnou ze závislosti
na bankách a dluzích. A na velkých věcech.
Svět jde pochopitelně mezitím dál svou cestou. Vědci právě
zjistili, že vesmír chutná po malinách. A tou samozřejmě
největší věcí byl let na Měsíc. První kosmonaut, který šel po
Měsíci, řekl: „Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro
lidstvo.“ Myslím, že ve skutečnosti chtěl jenom říct: „Skvělé,
že jsem se dostal na Měsíc, ale proč mě, hrome, tak tlačí levá
bota?“
Taková malá věc. Bota. |
