Číslo 22 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dirigentem.
Jiřím Koutem.

 

 



Afropop s bluesovým zázemím

Možná jste si toho už také všimli – čím méně se dnes hudba prodává, tím delší stopáže alba mají. A nejde jen o výběrové či rekapitulační tituly. Vydavatelé jako by chtěli odměnit ty poslední zoufalce, kteří si muziku pořizují oficiální cestou, a umožňují kapelám a interpretům naplnit svá nová cédéčka doslova po okraj – bez rozmyslu, bez špetky soudnosti. Zvolna skomírající trh s hudebními nosiči se tak hemží bezmála osmdesátiminutovými alby, kde na nápad nenarazíte ani kdybyste projevili až nebeskou trpělivost a vyposlechli si je celá. Naštěstí existují i disky, u nichž máte opačný problém: na to, jak jiskřivou muziku nabízejí, mají až krutě střídmou stopáž. Jako minialbum Call My Name, které natočili africký písničkář Daby Touré a americký bluesman Skip McDonald. Šestadvacetiminutové CD vyšlo zjara na labelu Petera Gabriela Real World Records a v Česku ho distribuuje firma Indies Scope.

Třicátník Daby Touré, kterému loni aplaudovalo publikum festivalu Colours of Ostrava, se narodil v pouštním městečku na hranicích Senegalu a Mauretánie. Jeho otec v osmdesátých letech z politických důvodů odešel do Francie a Daby ho v osmnácti následoval. V Paříži se stal členem senegalské skupiny Touré Kunda, složené vesměs z Dabyho strýčků, ale brzy začal vystupovat sólově nebo ve dvojici s bratrancem Omarem. V nahrávacím studiu vydavatelství Real World, jehož katalog nabízí už dvě Dabyho samostatná alba Diam a Stereo Spirit, se před časem seznámil s „archeologem prazákladů amerického blues“, v Londýně žijícím rodákem z Ohia Skipem McDonaldem. Zanedlouho šedesátiletý kytarista a zpěvák proslul především díky i v Česku párkrát koncertující kapele Little Axe, v níž už od devadesátých let míchá bluesovou tradici s reggae a moderní elektronikou. Jeho setkávání s Tourém se nejprve odehrávala v rovině nezávazných jamsessions, aby posléze vyústila k pořízení šesti písní konfrontujícím africké rytmy s bluesovou kytarou.

Překvapivá fúze odlišných kultur umocněná ještě střídáním angličtiny a rozličných afrických nářečí dokládá, že globalizace nemusí vést jen ke špatným koncům. Tedy, alespoň ta hudební.

Milan Šefl


Petr Koudelka
  Malé a velké věci
  Jak to vidí Petr Koudelka
 
   Zuzana a starci v zahradě

   Nalaďte si
 
   Afropop s bluesových zázemím
   Pořiďte si