|
|
 Krásné,
krásnější, nejkrásnější…
Knihy jsou okny do jiných světů. Ale také světy samými. Jsou
nositeli nehmotných informací, a zároveň i hmotnými věcmi.
Můžeme je potěžkávat, hladit, listovat jimi, těšit se jejich
deskami, vazbami, přebaly, grafickou úpravou jejich stránek,
typem písma či ilustracemi, jež v nich najdeme. A právě tyto
estetické aspekty knih jsou u nás každoročně posuzovány
v soutěži Nejkrásnější české knihy roku. Vyhlašuje ji
Ministerstvo kultury a realizuje Památník Národního
písemnictví v Praze. Soutěž má dlouholetou tradici – poprvé se
uskutečnila v roce 1928 – a zvláště v posledních letech sílí
zájem nakladatelů a tiskařů účastnit se jí. Počet knih, které
do ní přihlašují, rok od roku roste a letos dosáhl – krize
nekrize – rekordního čísla 249.
 Všechny
přihlášené knihy nejdříve přísně posuzuje čtyřčlenná technická
komise, která je hodnotí jako polygrafický výrobek. Že se u
nás polygrafické technologie zkvalitňují, dokládá fakt, že jen
šest z přihlášených svazků nepustila k hodnocení dalšímu,
prováděnému komisí výtvarnou. V té zasedají renomovaní
výtvarníci, designéři, fotografové, členové grafických a
bibliofilských spolků. Typografka Klára Kvízová, kterou si
letos zvolili za svou předsedkyni, uvedla na tiskové
konferenci k výsledkům soutěže, že významným kritériem
hodnocení krásy knih je soulad jejich obsahu a formy. „V době,
kdy převládá ikonická kultura místo alfabetické, by se mohlo
zdát, že se nám grafikům daří manipulovat s obsahem a že si
můžeme hodně dovolit. Opak je však pravdou; z mnohých pokusů
vznikají trapná a levná gesta...“
 Akcent,
který porota kladla na čistotu a uměřenost, její smysl pro –
řekl bych – „grafický minimalismus“, to vše bylo zřejmé
z knih, jimž přiřkla v jednotlivých kategoriích první místa:
ať již to jsou čtyři svazečky prací Antoina de Saint-Exupéryho
umístěné ve společném papírovém pouzdře (nakladatelství
Vyšehrad), jež získaly nejvyšší ocenění v kategorii Krásná
literatura, či Architekti SIAL (nakladatelství Kant)
z kategorie Vědecká a odborná literatura, nebo fotografická
publikace Ivana Koudelky Invaze 68 (nakladatelství Torst)
z kategorie Knihy o výtvarném umění, obrazové a fotografické
publikace. O něco expresivněji působí knihy oceněné
v kategoriích Dětská literatura (Alena Ježková: Prahou kráčí
lev) a Katalogy (Tance a slavnosti 16.–18. století), v nichž
se výrazněji uplatňují obrazové prvky.
Velmi mě zaujal balíček Comenia script, který získal první
cenu v kategorii Učebnice a didaktické pomůcky: kromě útlého
manuálu pro rodiče a učitele obsahuje tato průhledná sloha
karty s písmeny a obrázky, pexeso, tabulku s abecedou a volné
listy, na nichž si děti cvičí tahy písma podle předtištěného
vzoru. Nakladatelství Svět zatím tento balíček
 vydalo
jen v padesáti exemplářích, ale doporučení Ministerstva
školství k jeho používání snad nakladatele přiměje k odvaze
vydat ho v množství, jež by uspokojilo rodiče více prvňáků.
V nízkých nákladech vyšly i knihy, jež na rozdíl od
předchozích nedostaly Cenu Ministerstva kultury (ta je
udělována jen ve zmíněných šesti kategoriích), ale byly
oceněny od jiných subjektů. Například Cenu Vojtěcha Preissiga
získal od Spolku českých bibliofilů Ladislav Horáček, jenž
v Pasece vydal přetisk Váchalovy Šumavy umírající a
romantické. Cenu Svazu polygrafických podnikatelů pak obdržela
kniha Orbis Pictus od Petra Nikla. Tento výtvarník ostatně
v soutěži bodoval ještě jednou – za knihu Jeleňovití dostal
Cenu grafického spolku Hollar. K ilustrátorům a grafikům,
s jejichž jmény se v oceněných knihách setkáte častěji, dále
náleží Filip Heyduk, Aleš Najbrt, Pavel Růt a Martin Strnad.
Mezi nakladatelstvími pak jednoznačně vede Kant Karla
Kerlického a za ním následují Argo, Baobab, Paseka a
Společnost pro Revolver Revue.
Bronislav Pražan |
