|
|
 Ivan
Klíma, spisovatel
Hitler a jeho obdivovatelé
Píšu tento text dvacátého dubna, což je datum, kdy se v době
mého dětství kolaborantské tiskoviny i rozhlas předstihovaly
v obdivných a nadšených výlevech, jimiž oslavovaly narozeniny
Adolfa Hitlera – jednoho z největších zločinců v dějinách (o
několik let později oslavovaly komunistické zločince). V roce,
kdy vojska Hitlerovy říše obsadila zbytky naší republiky, bylo
Vůdci bez několika dní padesát roků.
Jeho obdivovatelé dodnes v předvečer jeho narozenin pořádají
(byť na oko předstírají jiný důvod) pochody, pokud možno
v blízkosti těch menšin, které Hitler a oddaní vykonavatelé
jeho vůle bez milosti vyvražďovali.
O nepochopitelné shovívavosti našich úřadů vůči stoupencům
vyšinutého maniaka se ještě zmíním. Ale stejně stojí za úvahu
i počínání našich současných Hitlerových stoupenců. Většině
z nich nepochybně imponuje způsob, jakým se německý vůdce
vypořádal s těmi, které považoval za rasově méněcenné (a tím i
nebezpečné jeho maniakálním představám o ideální rasově čisté
společnosti). Řečeno konkrétně: především se Židy a s Cikány.
Zatímco nenávist vůči Židům přejímají dnešní neonacisté
především jako součást nacistické ideologie, nenávist vůči
Romům je daleko konkrétnější a pro mnohé z občanů i
pochopitelnější. Pokud kdosi hodí zápalnou lahev do domku,
v němž žijí „nepřizpůsobiví občané“ včetně malých dětí, mnohé
„přizpůsobivé“ občany to nijak zvlášť nepobouří, pokud si
dokonce neřeknou, že se postiženým dostalo jen toho, co si
zaslouží.
Většina z neonacistů předstírá anebo si aspoň namlouvá, že
jsou vlastenci a hájí národní zájmy. Zapomínají, že Hitler,
jehož oslavují a jehož ráznosti se obdivují, měl poté, co
zlikviduje Židy a Romy, v úmyslu zlikvidovat z větší části i
Slovany. Čechy, kteří se podle jeho názoru jen drze vklínili
do německého prostoru, na prvním místě.
Ale dejme tomu, že naši neonacisté prostě jen přejali
Hitlerovu nacionalistickou ideologii, přívlastek „německý“
zaměnili za „český“ a zůstalo jim jen to, co považují za
podstatné: způsob, jakým Hitler „zatočil“ s těmi, které určil
za nehodné členství ve své Říši a vůbec za nehodné života.
Zapomínají přitom na jedno. Hitler zlikvidoval nejen
nenáviděné Židy a Romy, nejen nepřátele své ideologie, ale
postupně i národ, v jehož jménu vystupoval a jemuž
absolutisticky vládl. Neboť jeho Němci nedokázali ovládnout
svět tak, jak si ve svých megalomanských vizích přál, a
ukázali se tedy v jeho očích nehodni svého dějinného poslání i
svého Vůdce.
Hitler se tváří v tvář katastrofě, do níž uvrhl svět i svůj
národ, zbaběle zastřelil. Zanechal Německo v rozvalinách,
z mnoha mladých žen učinil vdovy a z bezpočtu německých dětí
sirotky. Ti, co z národa zbyli, zůstali ožebračeni a pokryti
hanbou, z níž se po generace Němci jen těžko vzpamatovávali.
Hitler tedy nezatočil jen se Židy, Romy, demokraty,
homosexuály či duševně postiženými, „zatočil“ i s vlastním
národem, se svými stoupenci. Jeho zvrhlá ideologie nemohla
totiž vést k ničemu jinému než k obecné zkáze, která už si
nevybírala oběti jen mezi těmi, které si on vyhlídl.
Nacistická ideologie vede ke katastrofě, která se obrací proti
všem. Její stoupenci ohrožují nejen romské nebo židovské
občany, případně jiné podle jejich názoru nehodné a nevhodné
menšiny, ohrožují nejen demokracii, ohrožují celou společnost.
Je nemístné, je nebezpečné utěšovat se tím, že u nás tvoří jen
nepatrnou hrstku fanatiků.
Skutečnost, že úřady nemají odvahu zakázat demonstrativní
pochody k uctění Hitlerova (jindy Hessova) výročí, je
nepochopitelná a neomluvitelná. Dost možná je jejich
shovívavost dána i tím, že dovolují oslavovat jiné masové
vrahy, jakými byli Lenin nebo další bolševičtí vůdci.
Odvolávat se při obhajobě těch, kdo oslavují památku masových
vrahů, právem na svobodu projevu či shromažďování je scestné a
společensky nebezpečné. Demokracie hájí základní lidská práva,
a tedy na prvním místě uznává každý lidský život za stejně
cenný, stejně nedotknutelný. Pokud se někdo demonstrativním
způsobem hlásí k ideologii, která volá po krvi kohokoliv ze
spoluobčanů, vyřazuje se z demokratické společnosti. A ochrany
si nezaslouží – stejně jako všichni, kdo demokracií pohrdají,
a přitom se jí vehementně dovolávají, aby ji mohli snáze
zničit. |
