Číslo 21 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s malířem.
Pavlem Brázdou.

 

 

 

 

 

 

 

 



„Není náhoda, že Češi chtějí jezdit na chalupu a chodit na houby, to všechno je vlastně svěcení přírody, které známe z japonského šintó,“ říká japanista a autor esejistických knih o japonské kultuře Antonín LímanČechy máma, Kanada žena a Japonsko milenka

Přestože Antonín Líman (1932), japanista, překladatel a pedagog, opustil Česko už před čtyřiceti lety, vnitřně je neopustil nikdy. Naopak, jako by teprve v kanadské emigraci a na cestách po Japonsku mohl zahlédnout to podstatné o české kultuře a mentalitě.

„O Češích se říká, že jsou nábožensky vlažní, oproti Polákům nemáme ten katolicismus, ale máme právě onu vrstvu pohanskou, kde ctíme přírodu. To není náhoda, že všichni Češi chtějí jezdit na chalupu a chodit na houby, být venku na vzduchu, to všechno je vlastně svěcení přírody, které známe z japonského šintó. Takže pro mě je Japonsko vlastně návrat ke kořenům,“ říká muž, kterému je věnována nejnovější pětidílná série vltavského cyklu Osudy.

Nacházet souvislosti a paralely právě tam, kde ostatním zůstávají skryté, to je principem jeho inspirativního způsobu myšlení, které se promítá do esejistických knih o japonské kultuře – například Mezi nebem a zemí nebo Kouzlo šerosvitu. Fyzický i myšlenkový pohyb ve třech fyzicky i myšlenkově vzdálených kulturních prostorech se Antonínu Límanovi stal nevyčerpatelným zdrojem poznání. Z něj tedy čerpá i tehdy, když uvažuje o svém životě. Jako by byl i v okamžiku, kdy se ve vzpomínkách vrací do svého dětství a mládí, na třech místech zároveň. Vzpomínka na dětské indiánské hry ho přenese až k slavné řeči náčelníka Seattla k americkému prezidentovi Franklinu Piercemu, z japonské vesnice se na okamžik lehce přemístí do vesnice jihočeské, „kulaté“. Když se po pádu komunismu konečně mohl vrátit do rodné Staré Boleslavi, do domu dědy Pošíka, měl zvláštní, děsivý pocit: „Jako by mi ten dům říkal: Tak ty jsi včera odjel, dnes jsi se vrátil a ten čas mezitím neexistuje. Já jsem se ztrácel…“

Antonín Líman se ale nikdy neztratil sám sobě, protože neztratil svůj jazyk. Přes čtyřicet let, ačkoliv by se mohl věnovat překladům z japonštiny do angličtiny, obohacuje české čtenáře o překlady nejen oblíbených japonských haiku (výbory Boží člověk Issa, Pán much a já), ale také o Kawabatův román Hlas hory, Tanizakiho Deník bláznivého starce, tři díly antologie Manjóšú, Bašóúv cestopis Úzká stezka do vnitrozemí a naposledy o dvě historické novely svého mentora Ibuse Masudžiho, které u nás vyšly pod názvem Na vlnách. Právě za ně byl na podzim minulého roku oceněn nejvyšší překladatelskou Cenou Josefa Jungmanna. Jako by těch čtyřicet let života v jiných jazykových prostředích ani neexistovalo.

Osudy Antonína Límana vysílá od pondělí 18. května Český rozhlas 3 – Vltava, vždy v 11.30.

Ivana Myšková, redaktorka ČRo 3 – Vltava


Ivan Klíma
  Hitler a jeho obdivovatelé
  Jak to vidí Ivan Klíma
 
   Krásné, krásnější, nejkrásnější

   Pořiďte si
 
   Buďme - s Fr. Novotným
   Téma