|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Boží mlýny melou za nás
To vám nemohlo uniknout.
Ten klip s Havlem, který dávali v televizi jako pozvání na
festival Jeden svět. Václav Havel, jak vypadal před dvaceti
lety, tam dává novorozencům trikolóru a k tomu říká slogan:
„Před dvaceti lety jste přišli do svobody. Teď ukažte, jak
s ní umíte naložit.“
První, co mě napadlo, když jsem to začal brát vážně, byla
myšlenka: Co po těch chudácích chceme? To nám mají dvacetiletí
opravdu ukázat, jak se nakládá se svobodou – když my sami jsme
za těch dvacet let předvedli jenom to, jak se se svobodou (a
taky s demokracií) zacházet nemá?!
Totální devastace morálky, rozklad základních životních
jistot. Tím směrem jsme vykročili, a teď ještě ekonomická
krize! Však prý si s ní poradíme. Všichni si musíme koupit
nové auto, abychom dostali šrotovné, a pak už bude zase
všechno v pořádku.
Je vidět, že si s krizí neporadíme a že to dokonce ani není
ekonomická krize. V krizi je něco mnohem hlubšího. Samotná
podstata systému, všechno, co jsme budovali. Politici jsou k
politování, protože ani netuší, co se kolem nich děje.
Zachraňovat nás chtějí ti, kteří to všechno způsobili. To jsou
samozřejmé závěry a pravda vyplouvá na povrch. Peníze, které
až dosud ovládaly svět, se ho chystají zničit. Z těch, co jsou
u moci, to zatím nikdo nechápe. Obamovi se hroutili kandidáti
na členy jeho vlády jeden za druhým kvůli zkorumpovanosti.
A teď přijde ta výzva, že mají udělat revoluci novorozenci z
roku 1989.
Proč ne? Je to tak vždycky v dějinách, stará parta na to
nestačí. Jak říkal Jan Werich jako Rudolf II.: „Jdu se
historicky znemožnit!“ Dnešní politici se už historicky
znemožnili, jen o tom ještě nevědí. Nejsou schopni nám pomoci,
proto by měli odejít.
Kdyby to aspoň byla výzva k revoluci, sám bych se k ní přidal!
Jenže novorozenci, ani dvacetiletí, nejsou žádná platforma, ke
které bychom se mohli obracet. Přirozený svět a jeho platformy
už neexistují. Technika a konzum nejsou živnou půdou pro
lidské jednání v jeho smysluplných mantinelech: práce, rodina,
morálka.
Jak se zbavit slepých vůdců, kteří vedou země a národy do
propasti? Obvinit je lze velmi snadno. Jejich hlavní vina je v
tom, že brání myšlení, vyprázdnili obsah slov a pojmů. Jejich
mechanické výměny postů levice – pravice, to není už nic
lidského, jen stroj na vydělávání peněz. Manipulují s námi,
protože nás zbavili možnosti se bránit. Není proti čemu, když
nejsou myšlenky, pojmy, obsahy, s nimiž by se dalo
polemizovat.
To není výzva k revoluci, rád bych ji napsal, ale není komu ji
adresovat. Přirozený svět sestával dříve z přirozených
seskupení, ve středověku to byly stavy, šlechta, měšťané,
později dělnictvo, to všechno je pryč. Moderním manipulátorům
vyhovuje svět redukovaný na spotřebitele. A k těm se nedá
hovořit, snad jen cenami mouky a chleba. To však už bude
pozdě.
A přece je něco ve vzduchu. Má odejít starý svět. Zdá se, že
záběr bude mnohem hlubší než kdy jindy. Krize se týká podstaty
lidství, které je v ohrožení.
Před jistým časem formuloval jeden populární myslitel
jednoduchou trojčlenku. Kdyby se podle ní společnost řídila,
mohla by se vzpamatovat. Vyšel ze známé trojice hodnot:
svoboda, rovnost, bratrství. A přiřadil k nim společenské
oblasti: svobodu dát výhradně duchovním hodnotám, kultuře,
umění; rovnost – právu a politice; bratrství v plné míře
hospodářským věcem, solidaritě v práci a výdělku. Stejně jako
evangelium ani tento program se nepodaří prosadit.
Ale jak to, že se vůbec něco děje? Vždyť nikde není žádná
síla, která dala tuto vlnu do pohybu. A přece se k nám blíží
tsunami. Jako by boží mlýny mlely pomalu za nás.
I když se lidé o nic nesnaží, svět se nějak pohnul a někam
míří. Zatím nikdo neví, kam. Žádáme o nápovědu, chceme slyšet
aspoň slovíčko, které by nám to objasnilo. Za jednu myšlenku
bych dal jako král Richard i království. Nový program dosud
nikdo nenapsal. Po posledních událostech je jasné to, co
kupodivu nešlo tvrdit ještě před půl rokem: konzumerismus už
to nebude. Auta, chaty, ledničky– i když se to zoufalci ještě
pořád snaží zachránit – už nebudou idoly lidstva. Musíme se
poohlédnout po jiných modlách.
Nejzajímavější jsou na tom všem dvě věci: Že jsme jako
lidstvo, společnost zase nějak na začátku. A že se svět dává
do pohybu i bez našeho přičinění.
Nedávno byl v Praze na návštěvě mladý francouzský spisovatel
Bernard Werber. Píše o mravencích. Napsal knihy Mravenci, Den
mravenců a Revoluce mravenců. Myšlenka, která mě zaujala, se
týká toho, jak mravenci cítí nad sebou člověka. Jako sílu,
které je potřeba se odpovídat. I člověk musí skládat účty.
Ta výzva k novorozencům možná není tak marná. Příští svět bude
možná světem jednotlivých lidských mravenců. Každý hledá cestu
mraveništěm. Jdeme za neznámým cílem. Filozof by řekl, že se
rodí nové paradigma. Starý svět se hroutí. Slyším dunění
vlaku, do kterého bychom měli naskočit. Zatím melou boží mlýny
za nás, ale mějme oči a uši otevřené. Kdo první zaslechne tu
myšlenku, kterou potřebujeme slyšet, ať ji opakuje ostatním.
Novorozenci všech zemí, poslouchejte! |
