Číslo 49 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Jaromírem Hanzlíkem.

 

 

 

 

 


 



Jaromír Štětina, spisovatel a senátor

Dva dopisy, jedno téma

Dostal jsem v polovině listopadu, prakticky ve stejný den, dva dopisy. Jejich autory dělí půlstoletý generační rozdíl, obecný pohled na svět, dikce i styl. Spojuje je námět: oba hovoří o Komunistické straně Čech a Moravy. Autor prvního e-mailu se jmenuje Mgr. Václav Bartoš (narozen v roce 1974). Formuluje přesně a z jeho úvah je znát formulační talent a schopnost argumentace. Své námitky proti právnímu postihu KSČM v dnešní době shrnuje do dvou zřetelných tezí:
„Pokud jsme zastupitelskou demokracií, tak nevím, jakým právem by měla být zakazována strana, kterou stabilně volí 15 až 20 procent voličů...
„Patřím k těm mladším voličům komunistů, kteří jsou přesvědčeni, že neoliberální kapitalismus celosvětově selhává a že řada marxistických myšlenek vůbec není k zahození a zřejmě ještě dojde k jejich uplatnění respektive rehabilitaci.“
Druhý dopis, formulovaný prostými slovy, mi napsal muž, který se narodil v roce 1925, člověk, kterého si velmi vážím už dlouhá léta, od chvil, kdy k nám z Vídně v osmdesátých letech hovořil na vlnách Hlasu Ameriky:
„Vážený pane senátore, naprosto s Vámi souhlasím, že by KSČM měla být postavena před soud. Udělali jsme po listopadu spoustu chyb, ale uznání této zločinecké organizace patří k těm nejhorším. Tento můj názor můžete kdykoli citovat.  Srdečně Váš Ivan Medek.“
První z pisatelů mluví o zákazu komunistické strany, druhý pak o nutnosti postavit KSČM před soud. Jakoby tím vystihli smysl usnesení přijatého letos koncem října Senátem Parlamentu České republiky. Senát v něm vyjadřuje znepokojení nad tím, že existují důvodná podezření, že Komunistická strana Čech a Moravy porušuje zákon a ústavu. Vyzývá vládu, aby tato podezření nechala prošetřit Nejvyšším správním soudem, který je k tomu podle zákona o politických stranách příslušný. Je to svým způsobem usnesení bezprecedentní a vážné, v novinářské dikci by se dalo popsat například titulkem: Horní komora parlamentu chce postavit KSČM před tribunál.
V usnesení Senátu není ani slovo o zákazu KSČM, o kterém mluví Mgr. Bartoš. Mluví se tam o soudu, který zmiňuje pan Medek. Slovo zákaz vztahující se k nějaké politické straně a hnutí náš právní řád nezná. Soud může politickou stranu, pokud shledá, že porušuje zákon či ústavu, rozpustit. Ani senát, ani vláda to udělat nemohou, zákon je v této věci zcela jasný.
Jsem jedním z autorů senátní zprávy, kterou Senát vládě postoupil. Námitky, které vznáší pan Bartoš jsme ani nezkoumali, protože to nebylo naším úkolem. Zato jsme vládě sdělili, že KSČM podezíráme zejména z porušování článku 5 Ústavy ČR:
„Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ Odmítání či neodmítání násilí je úhelný kámen posuzování ústavnosti KSČM. Ta násilí neodmítá, v mnoha oficiálních dokladech se s odvoláním na základní pilíře své praktické činnosti odvolává na zločinnou praxi Marxe a Lenina, adoruje násilí své předchůdkyně KSČ. Moudrý muž Ivan Medek má pravdu: nechť rozhodne soud, zda jsou podezření českého Senátu oprávněná.



  O trestu pro Kláru
   Jak to vidí Ivan Klíma
 
   Směšné lásky v Mrkvojedech

     Pořiďte si
 
   Příběh Rudolfa Pellara
    Téma