|
|
 Ivan
Klíma, spisovatel
O trestu pro Kláru
O sestrách Maurerových se hodně psalo a ještě víc se
diskutovalo mezi lidmi. Pokud mohu soudit podle internetových
ohlasů, většina lidí by matku, která podrobila vlastní syny
krutému mučení, ochotně sprovodila ze světa.
Mučení bylo opravdu kruté až k neuvěření. Matku Kláru za ně
odsoudili na devět let, její sestru Kateřinu, která zjevně
Kláru k jejím činům naváděla, na deset let. Soud tedy splnil
to, co se od něho očekávalo, odsoudil obě sestry i další čtyři
obžalované, kteří se týrání dětí zúčastnili. Z hlediska práva
bylo učiněno, co se učinit dalo, z hlediska účelnosti trestu
už nebude odpověď tak jednoznačná.
Všechno dění, které se zdá až nepochopitelné, provází totiž
tolik nevysvětlených okolností, až člověk váhá uvěřit, že
spravedlnosti bylo učiněno zadost.
Zdá se, že matka až do určitého dne neprojevila žádné známky
krutosti, naopak se o své dva syny vzorně starala. Podle
znalců byla snadno ovlivnitelná, měla sklon vyhovovat druhým
osobám, byla manipulovatelná a zjevně i zmanipulovaná. Veškeru
lásku a péči ze svých dětí přenesla na Barboru Škrlovou
vydávající se ve svých třiceti letech za třináctiletou těžce
zkoušenou dívku. Ji právě na radu své sestry přijala jako
adoptivní dceru. Zdá se, že pak od ní i od své starší sestry,
kterou obdivovala, přijímala příkazy, jak má zacházet se svými
vlastními syny. Kromě toho, že prý chtěla děti ukáznit, pro
své kruté jednání nemá vysvětlení. Vysvětlení pro svá podivná
a podvodná převtělování jednou v nemocnou a zneužívanou dívku
Aničku, podruhé v chlapce Adama, který uprchl do Norska, však
nepodala ani Barbora Škrlová. Celou dobu se názory na její
jednání různily v tom nejpodstatnějším – zda je obětí, anebo
naopak tou, co nejvíce ovlivnila svoji adoptivní matku.
Rozhodly až posudky znalců, které ji označily za histriónku,
která jen důsledně hrála svoji roli. Kupodivu nikoho
nenapadlo, že mohla být obojím: obětí manipulace i
manipulátorkou.
V tisku se objevila také zpráva o podivném dopise Barbory
Škrlové otci, v němž se mimo jiné praví: „Odcházím, tam budu
víc platná. Obvinili mě z nejhorších věcí... Ty víš, že to je
u Stvořených jiné. Co se děje v pozemském, není podstatné. Co
je podstatné, jsou barvy.“
Zdá se, že v celém případě šlo o složitou a umnou konstrukci
kohosi, kdo zůstal v pozadí. Snad vystupoval jako záhadný
doktor, snad to byl otec Barbory, rozhodně však někdo, o němž
se soud nemohl zmiňovat, neboť o jeho existenci a činnosti měl
sice tušení, nikoliv důkazy.
Zmínil se o tom již obhájce Klaury Maurerové, když tvrdil, že
jeho mandantce vymyli mozek. Mluvila o tom i ona sama ve své
obhajobě. Nedovedla si vysvětlit své vlastní jednání a ptala
se, proč není přítomen doktor, který jí mobilem udílel
příkazy.
Záhadný doktor se neobjevil, neobjevil se nikdo, kdo s velkou
pravděpodobností u zrodu manipulace stál. Proč? Protože
všichni obžalovaní považovali za správné o něm mlčet: buď vinu
vzali na sebe, anebo ji popřeli. Může to vypadat jako oběť.
Dost ovšem pochopitelná, pokud přijmeme víru, že to, co se
děje v pozemském, není podstatné, u Stvořených je to jiné.
Spekulace, které se objevovaly během celé doby, kdy se případ
týraných dětí vyšetřoval (a nevyšetřil), a sice že za celým
hrůzným počínám stojí tajná sekta, se zdají pravděpodobné.
Z případů mnoha zahraničních sekt víme, že stoupenci
sektářského učení jsou schopni jakýchkoliv činů, sebeobětí,
násilí i vražd, aniž vnímají důsledky toho, co činí. Pokud se
jim podaří z vlivu sekty vymanit, žasnou sami nad sebou a diví
se, jak mohli myslet tak, jak mysleli, a konat tak, jak
konali.
Vymývání mozků je společensky vysoce nebezpečným jevem.
Nejstrašnější zločiny minulého století, pro něž byly příznačné
masové vraždy, jichž se dopouštěli nacisté stejně jako
komunisté, měly v pozadí hromadné vymývání mozků. Na mučení a
vraždění se podílely tisíce lidí, které jejich vůdci a svůdci
obmyslně zbavili zodpovědnosti za to, co mají konat, a
namluvili jim, že konají užitečně a dobře. Aniž je chci zbavit
jejich viny, jsem přesvědčen, že hlavními viníky zmíněných
zločinů jsou ti, kdo všechny slabé a snadno ovlivnitelné
zmanipulovali.
Klára Maurerová v jednu chvíli před soudem křičela na svou
sestru, že ji připravila o děti. Stalo se ještě více – děti
byly připraveny o matku. Zůstane v jejich paměti jako
mučitelka. Až se Klára vrátí z kriminálu, děti už budou
dospělé, možná se pokusí matku pochopit, ale nikdy nemůže
dojít k opravdovému usmíření ani odčinění, neboť k němu
nenastane příležitost.
Představuju si, že v tomhle podivném a tak málo vysvětleném
případě by více než vězení bylo na místě u mučitelů zkoumat
příčiny jejich jednání a hlavně bludu, který za ním stál.
Pokud by se aspoň jednomu z odsouzených rozjasnilo, na čem se
to podílel, mohl by ukázat na skutečného vůdce a svůdce. Možná
by se tím předešlo mnoha podobným zločinům, podobnému mučení,
které se nejspíš někde v skrytu děje a takto zůstane
neodhaleno. |
