Číslo 49 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Jaromírem Hanzlíkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Ivan Klíma, spisovatel

O trestu pro Kláru

O sestrách Maurerových se hodně psalo a ještě víc se diskutovalo mezi lidmi. Pokud mohu soudit podle internetových ohlasů, většina lidí by matku, která podrobila vlastní syny krutému mučení, ochotně sprovodila ze světa.
Mučení bylo opravdu kruté až k neuvěření. Matku Kláru za ně odsoudili na devět let, její sestru Kateřinu, která zjevně Kláru k jejím činům naváděla, na deset let. Soud tedy splnil to, co se od něho očekávalo, odsoudil obě sestry i další čtyři obžalované, kteří se týrání dětí zúčastnili. Z hlediska práva bylo učiněno, co se učinit dalo, z hlediska účelnosti trestu už nebude odpověď tak jednoznačná.
Všechno dění, které se zdá až nepochopitelné, provází totiž tolik nevysvětlených okolností, až člověk váhá uvěřit, že spravedlnosti bylo učiněno zadost.
Zdá se, že matka až do určitého dne neprojevila žádné známky krutosti, naopak se o své dva syny vzorně starala. Podle znalců byla snadno ovlivnitelná, měla sklon vyhovovat druhým osobám, byla manipulovatelná a zjevně i zmanipulovaná. Veškeru lásku a péči ze svých dětí přenesla na Barboru Škrlovou vydávající se ve svých třiceti letech za třináctiletou těžce zkoušenou dívku. Ji právě na radu své sestry přijala jako adoptivní dceru. Zdá se, že pak od ní i od své starší sestry, kterou obdivovala, přijímala příkazy, jak má zacházet se svými vlastními syny. Kromě toho, že prý chtěla děti ukáznit, pro své kruté jednání nemá vysvětlení. Vysvětlení pro svá podivná a podvodná převtělování jednou v nemocnou a zneužívanou dívku Aničku, podruhé v chlapce Adama, který uprchl do Norska, však nepodala ani Barbora Škrlová. Celou dobu se názory na její jednání různily v tom nejpodstatnějším – zda je obětí, anebo naopak tou, co nejvíce ovlivnila svoji adoptivní matku. Rozhodly až posudky znalců, které ji označily za histriónku, která jen důsledně hrála svoji roli. Kupodivu nikoho nenapadlo, že mohla být obojím: obětí manipulace i manipulátorkou.
V tisku se objevila také zpráva o podivném dopise Barbory Škrlové otci, v němž se mimo jiné praví: „Odcházím, tam budu víc platná. Obvinili mě z nejhorších věcí... Ty víš, že to je u Stvořených jiné. Co se děje v pozemském, není podstatné. Co je podstatné, jsou barvy.“
Zdá se, že v celém případě šlo o složitou a umnou konstrukci kohosi, kdo zůstal v pozadí. Snad vystupoval jako záhadný doktor, snad to byl otec Barbory, rozhodně však někdo, o němž se soud nemohl zmiňovat, neboť o jeho existenci a činnosti měl sice tušení, nikoliv důkazy.
Zmínil se o tom již obhájce Klaury Maurerové, když tvrdil, že jeho mandantce vymyli mozek. Mluvila o tom i ona sama ve své obhajobě. Nedovedla si vysvětlit své vlastní jednání a ptala se, proč není přítomen doktor, který jí mobilem udílel příkazy.
Záhadný doktor se neobjevil, neobjevil se nikdo, kdo s velkou pravděpodobností u zrodu manipulace stál. Proč? Protože všichni obžalovaní považovali za správné o něm mlčet: buď vinu vzali na sebe, anebo ji popřeli. Může to vypadat jako oběť. Dost ovšem pochopitelná, pokud přijmeme víru, že to, co se děje v pozemském, není podstatné, u Stvořených je to jiné.
Spekulace, které se objevovaly během celé doby, kdy se případ týraných dětí vyšetřoval (a nevyšetřil), a sice že za celým hrůzným počínám stojí tajná sekta, se zdají pravděpodobné. Z případů mnoha zahraničních sekt víme, že stoupenci sektářského učení jsou schopni jakýchkoliv činů, sebeobětí, násilí i vražd, aniž vnímají důsledky toho, co činí. Pokud se jim podaří z vlivu sekty vymanit, žasnou sami nad sebou a diví se, jak mohli myslet tak, jak mysleli, a konat tak, jak konali.
Vymývání mozků je společensky vysoce nebezpečným jevem. Nejstrašnější zločiny minulého století, pro něž byly příznačné masové vraždy, jichž se dopouštěli nacisté stejně jako komunisté, měly v pozadí hromadné vymývání mozků. Na mučení a vraždění se podílely tisíce lidí, které jejich vůdci a svůdci obmyslně zbavili zodpovědnosti za to, co mají konat, a namluvili jim, že konají užitečně a dobře. Aniž je chci zbavit jejich viny, jsem přesvědčen, že hlavními viníky zmíněných zločinů jsou ti, kdo všechny slabé a snadno ovlivnitelné zmanipulovali.
Klára Maurerová v jednu chvíli před soudem křičela na svou sestru, že ji připravila o děti. Stalo se ještě více – děti byly připraveny o matku. Zůstane v jejich paměti jako mučitelka. Až se Klára vrátí z kriminálu, děti už budou dospělé, možná se pokusí matku pochopit, ale nikdy nemůže dojít k opravdovému usmíření ani odčinění, neboť k němu nenastane příležitost.
Představuju si, že v tomhle podivném a tak málo vysvětleném případě by více než vězení bylo na místě u mučitelů zkoumat příčiny jejich jednání a hlavně bludu, který za ním stál. Pokud by se aspoň jednomu z odsouzených rozjasnilo, na čem se to podílel, mohl by ukázat na skutečného vůdce a svůdce. Možná by se tím předešlo mnoha podobným zločinům, podobnému mučení, které se nejspíš někde v skrytu děje a takto zůstane neodhaleno.



  O trestu pro Kláru
   Jak to vidí Ivan Klíma
 
   Směšné lásky v Mrkvojedech

     Pořiďte si
 
   Příběh Rudolfa Pellara
    Téma