Číslo 49 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Jaromírem Hanzlíkem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Jaromír Hanzlík, herec

Jak se liší Hvězdný prach od televizních Úsměvů?

Televizní Úsměvy dělám už čtrnáct let a nesmírně mě to baví. Ale moderování Hvězdného prachu je pro mě docela jiná práce. V televizi jsem opravdu hodně pracoval a mám v archivu dlouhou řádku svých snímků. S většinou herců, režisérů a scenáristů jsem se osobně setkal při natáčení a někteří se stali i mými přáteli. Ovšem v rozhlase jsem moc netočil a ve fonotéce nenajdete mnoho mých nahrávek. Pravda ale je, že rozhlas mám rád a už od dětství jsem jeho vděčným posluchačem. Jsem co se týče rozhlasu takový nepopsaný list a tím víc mě samotného zajímá, co redaktoři z archivu vyberou.

Jedna z téměř nezbytných otázek pro hosty ve Hvězdném prachu je, jaké bylo jejich první setkání s rozhlasem, posluchačské či profesní. Vzpomenete si vy sám, jak jste se s rozhlasem poprvé potkal?

Dá se říct, že jsem rozhlasem odkojen. Protože můj tatínek byl taky herec a byl věčně někde po zájezdech a představeních, vyrůstal jsem s babičkou. V té době jsme neměli jsme televizi. Sice tehdy už vysílala, ale my jsme ji nevlastnili, protože jsme nebyli movití. Ale měli jsme staré rádio Telefunken a často jsme si s babičkou dělali večer černé hodinky. Navečeřeli jsme se, pak jsme si vlezli do postele a poslouchali jsme rozhlas. A to bylo úžasné, protože jsem vyslechl nepřeberné množství nejkrásnějších inscenací, které se tenkrát točily.

Vzpomenete si na nějaké konkrétně?

Měl jsem rád shakespearovské cykly a hry všech možných klasiků v podání těch nejvýznačnějších herců tehdejší doby. Těch gigantů, jako byl Zdeněk Štěpánek, Jan Pivec... Byla to celá plejáda velkých osobností a poslouchat je v rozhlase, to pro mě byly úžasné zážitky. A já nejen poslouchal, ale také jsem popouštěl uzdu své fantazii a co jsem slyšel, to jsem si také velmi barvitě představoval. Sám jsem si do zvuku dosazoval obrázky.

Rozhlasové herectví, někdy se v souvislosti se známou anketou říká také „neviditelné herectví“, je velice specifické. Je pro vás lákavé vyptávat se na to svých hostů?

Já jsem od přírody zvědavý a zvídavý člověk, takže se rád ptám na všechna možná témata. Ale když se řekne neviditelné herectví, vždycky si vzpomenu svá setkání s opravdovými mistry rozhlasového herectví, jako byli Eda Cupák nebo Vlastimil Brodský. Vždycky mě fascinovalo, jaké při natáčení v rozhlase dělají grimasy, pohyby, jak si pomáhají, aby postavu ztvárnili co nejlépe. Já jsem se vždycky u mikrofonu spíš styděl, o to víc jsem obdivoval zmíněné kolegy. Takže – sice mluvíme o herectví neviditelném, ale kdyby posluchači měli možnost nahlédnout do rozhlasového studia, možná by se velmi, velmi bavili. Nejen při pohledu na herce, ale třeba i režiséra. Takový Karel Weinlich, ten když seděl v režii, byl na něj úžasný pohled. On si kousal ruce, dělal grimasy, všemi možnými mimickými prostředky herce atakoval a snažil se je přimět k tomu, aby výsledek odpovídal jeho představě.

Váš oblíbený rozhlasový režisér?

Určitě, v rozhlase jsem točil hlavně s Karlem Weinlichem, který mě nabízel zvláště role v pohádkách. A protože on pohádky režíroval rozkošně a půvabně – jako dítě jsem si jeho nedělní pohádku nikdy nenechal ujít –, rád jsem s ním pro rozhlas točil. Přitom jsem měl navíc možnost setkat se s těmi největšími rozhlasovými herci.

Jako svého prvního hosta jste si do Hvězdného prachu pozval Viktora Preisse. Proč právě jeho?

S Viktorem jsme byli dlouhá léta kolegové v Divadle na Vinohradech a pojí nás staré přátelství. Ve Vinohradském divadle vždycky platilo, že když chce člověk někomu něco nepříjemného říct, vždycky to říká v humoru. Ten humor je někdy možná drsný... Tohle si s sebou oba s Viktorem neseme. A tak posluchači mohli být u toho, jak to vypadá, když se kolegové mají rádi a když se spolu trochu přátelsky pošťuchujou. Tenhle druh humoru mám velmi rád.

Jitka Škápíková a Tomáš Černý, redaktoři ČRo 2 – Praha

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas – na stáncích od 25. 11..



  O trestu pro Kláru
   Jak to vidí Ivan Klíma
 
   Směšné lásky v Mrkvojedech

     Pořiďte si
 
   Příběh Rudolfa Pellara
    Téma