Číslo 36 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s herečkou.
Marií Málkovou.

Audiobooks aneb Knížky do ucha

Audiorevoluce je ve světě dávno v plném proudu. Internetové servery nabízejí ke stažení tisíce titulů a jen v USA se roční tržby v oblasti „audiobooks“ pohybují kolem dvou miliard dolarů. Na letošním frankfurtském knižním veletrhu tvořily digitální produkty na třicet procent ze všech vystavených exemplářů. Tento rozmach odstartovala média. Rádia i noviny začaly v rámci takzvaného podcastingu umisťovat na své webové stránky čtené komentáře či speciální audioprogramy. Zájemce si tak může stáhnout oblíbený pořad, ušetřit čas a vyhnout se nekonečnému hledání v labyrintu informací. Podle mediálních expertů jsou právě aktivní přístup a možnosti selekce tím, co příjemce na nových technologiích láká nejvíce.

Knihy promlouvají

V našich podmínkách je vývoj v oblasti audioknih závislý na dovozu informací i zařízení. V roce 2006 spojila své síly vydavatelství Popron Music, AudioStory a Fonia a vznikl společný projekt Knížky do ucha, který má různými formami dlouhodobě podporovat a propagovat poslech a prodej audioknih a titulů mluveného slova na CD.

Pod pojmem audiokniha rozumíme zvukový záznam uměleckého přednesu a četby literárních děl. Může se jednat o zkrácenou i nezkrácenou verzi knihy v umělecké interpretaci herce. Mezi audioknihy bývají v širším smyslu řazeny i zvukové dramatizace, záznamy představení a také humorné scénky a vyprávění. Všechny tyto typy zvukové produkce patří do společného katalogu, ale dominantním útvarem pro rozvoj audioknih je umělecký přednes a dramatizovaná četba.

Na rozdíl od USA, kde jsou knihy k poslechu masově rozšířeny, byla v kontinentální Evropě zvuková kniha dlouhá desetiletí okrajovou záležitostí pro nevidomé či seniory. Před deseti lety však zaznamenaly audioknihy výrazný rozvoj v Německu a poté i v dalších evropských zemích. Tento příznivý trend naznačuje, že i v České republice je blízko doba, kdy audioverze knižních bestsellerů v interpretaci známých herců vstoupí masově na pulty knihkupectví. Ostatně tradice mluveného slova je u nás především díky rozhlasové tvorbě mimořádně významná.

Čtená literatura a fantazie

Audioknihám se věnovalo a věnuje mnoho významných českých herců a hereček. V českých nahrávacích studiích vznikla řada pozoruhodných projektů od Osudů dobrého vojáka Švejka s Janem Werichem až po Medvídka Pú s Markem Ebenem nebo Harryho Pottera s Jiřím Lábusem. Jistým specifikem českého trhu je fakt, že audioknihy byly díky letitému státnímu monopolu řazeny do nabídky obchodů se zvukovými nosiči, přestože ve většině zemí vždy patřily do knihkupectví.

Hojně rozšířený názor, že poslech „mluvené knihy“ je pouhou náhražkou četby a odvádí čtenáře od tištěné podoby, zahraniční zkušenosti nepotvrzují. Poslech audioknihy dává zážitku z literárního díla další rozměr, často naopak může zájem o literaturu podnítit. Jeden z mistrů mluveného slova a častý protagonista audioknih Vlastimil Brodský k tomu řekl: „Literatura nejvíc rozvíjí fantazii. Každé další zpracování literárního díla, ať už filmové či televizní, konkretizuje věci, a tím je zjednodušuje. Čtená literatura je však disciplína, která fantazii rovněž podněcuje. Ze všech mimodivadelních médií mám proto nejradši mikrofon. Dává totiž svobodu formě vyjadřování a způsobu interpretace. Například šepot na jevišti je vždycky stylizovaný, zatímco u mikrofonu můžu skutečně šeptat. Je to práce něžná, jemná, cizelérská. Věta o dvou slovech se dá říci různým způsobem. V tom je bohatství mluvené literatury.“

Na slova Vlastimila Brodského jako by navazoval herec a zpěvák Richard Krajčo:  „Myslím, že poslech audioknih je pro fantazii člověka velkým přínosem. Hlasem herce je veden, a přesto je mu ponechán prostor pro vytvoření vlastního prostředí děje, hlavních hrdinů. Nepochybně rozšiřuje i slovní zásobu posluchače.“ Richard Krajčo ví, o čem hovoří: k vytvoření zvukové verze knihy Memento si ho vybral Radek John.

Fenomén audioknih

Číst si ušima, a navíc potmě. Zní to jako nesmysl, ale copak je dnes ještě něco nemožné? Podle toho, jak se na trhu objevují další a další nahrávky mluveného slova či audioknihy, se zdá, že je tento způsob vnímání literárního díla čím dál tím oblíbenější.

Číst komiks znamená vnímat obrázky společně s textem. Poslouchat audioknihu znamená vytvářet si představu popisovaného světa ve své mysli. Přesto je audiokniha pasivním vnímáním literatury. Zatímco komiksový příběh – aby plynul – musíme číst, audioknize na naší pozornosti (stejně jako filmu či televizi) nezáleží.

Audioknihy nicméně mají jednu velkou devizu. Pasáže knihy interpretované výrazným hereckým hlasem člověku utkví v paměti – vzpomeňme feldkuráta Katze v podání Vlasty Buriana na Werichových nahrávkách Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války nebo způsob, jakým František Filipovský přibližuje novým a novým generacím Poláčkovu knížku Bylo nás pět. V dnešní uspěchané době, v níž stále přibývá osamělých lidí, může tento způsob vnímání literatury simulovat i to, že s někým mluvíme, respektive že někdo mluví k nám. Aleš Lederer z nakladatelství Prostor k tomu dodává, že audioknihy jsou „možným zprostředkováním literatury i těm, kteří ještě neumějí číst, tedy dětem“. Těžko však tvrdit, že nahrávky mluveného slova jsou vynálezem poslední doby. Každý z nás si jistě pamatuje vinylové desky se Spejblem a Hurvínkem, Felixem Holzmannem či právě s Haškovým Švejkem...

Čeští vydavatelé

Zatímco vydavatelství Audiostory pořizuje nahrávky knih v podání populárních herců, vydavatelství Radioservis čerpá dramatizace známých děl české a světové literatury, například Jména růže či románu Já, Claudius, z archivu Českého rozhlasu. Supraphon může sáhnout do archivu vlastního – nachází se v něm právě Spejbl a Hurvínek či Felix Holzmann –, vedle toho ale vytváří i nahrávky nové. Alan Piskač, ředitel Popronu, jehož součástí je i značka Audiostory, k fenoménu audioknih v Evropě poznamenává: „V posledních letech měl trh audioknih přírůstky přes patnáct procent ročně. Bylo to nejprogresivnější odvětví celého knižního trhu.“ A dodává zajímavou geografickou poznámku: „Jedna studie tvrdí, že čím více na sever, tím je poslech audioknih populárnější, a naopak v jižních zemích nepatří poslech namluvené literatury k tradičním zábavám.“

O tom, že audionahrávky skutečně zažívají v České republice v poslední době velký úspěch, svědčí i nejnovější tituly. U nedávno publikované knihy historika Františka Emmerta Druhá světová válka: Češi a Slováci nechyběl kompaktní disk s nahrávkami projevu prezidenta Háchy či s ukázkami z rozhlasového vysílání Jiřího Voskovce a Jana Wericha. K druhému vydání povídkové knihy Prázdniny Jana Balabána nyní nakladatelství Host přibalilo CD, na němž pět z povídek čte sám autor. A nakladatelství Academia zas přichystalo první dva díly poválečných Dějin české literatury i s přiloženými disky, z nichž lze slyšet recitaci Jaroslava Seiferta, Františka Halase či Vítězslava Nezvala...

Využití audionahrávek

Nabídka českých audioknih je pestrá. O mnoho pestřejší než všechny české televizní programy dohromady. Co vše vlastně můžeme poslouchat? Zdaleka už ne jen zvukové verze populárních děl naší i světové beletrie a poezie. Dnes již mohou doprovázet věřící na jejich cestách i v privátních modlitebnách zvuková bible či korán. K seznámení se základními hodnotami naší civilizace jistě poslouží například Bible pro malé i velké. Její poselství je umocněno dokonalým uměleckým podáním Radovana Lukavského, Marka Ebena a dalších interpretů. Nelze se nezmínit ani o projektech, které pomáhají zpestřit výuku a doplnit klasickou knihovnu zvukovými encyklopediemi, slovníky, učebnicemi.

A do hry vstupuje nový fenomén. Vedle DVD s bestsellerovými filmy, jež jsou v současné době nabízeny jako příloha k různorodým periodikám, vstoupili do tržního souboje o zájem konzumní společnosti i novinoví distributoři audionahrávek. Velkou oblibu v poslední době například získala série povídek Šimka a Grossmanna ze semaforského zlatého věku.

Za volantem, při žehlení, zahradničení i při vaření – tam všude oceníme tento druh kulturního vzdělávání, doplňujícího praktickou formou naši literární gramotnost. O významu audioknihy nelze pochybovat. Stává se totiž vlastní interpretací, vlastním světem, vlastním filmovým i divadelním představením, oázou klidu a inspirací pro duši.

Andrea Sošková, publicistka

Foto Viktor Chlad