|
|
Ošemetnost možností
 „Každý
člověk přichází na svět s vrozenou schopností prožít něco
výjimečného. Ale pak je většinou nucen se pro něco rozhodovat.
Má pocit, že dělá, co chce, ale nakonec stejně touží po něčem,
co nemá…“ Jedna z prvních replik hry Roberta Musila Snílci,
jejíž premiéru uvedlo v červnu Divadlo Komedie, napovídá, že
autor ve své hře z roku 1920 předznamenává téma, které pak
naplno a v různých variacích rozvinul ve slavném románu Muž
bez vlastností – téma možnosti. Každým rozhodnutím, které
učiníme, si zužujeme škálu možností, z nichž můžeme vybírat
příště. Což se posléze může stát i jednou z příčin „krize
středního věku“: člověk se ohlíží, kam a s kým dospěl, a
znepokojeně si uvědomuje, že by vlastně chtěl být jinde a
s jiným (či jinou). A tak vznikají partnerské víceúhelníky
podobné jako ve Snílcích, kde puntičkářský úředník Josef
miluje svou ženu Reginu, která ovšem zbožňuje nezakotveného
Alana. Josef ji proto nechává sledovat očkem Staderem, jenž má
Reginu rád už od dětství. Alan ale nemiluje Reginu, nýbrž její
méně dostupnou setru Marii. A Marie, protože je už dlouho
vdána za bezchybného Tomáše, není s to Alanovi odolat…
Proč režisér Dušan D. Pařízek po své vynikající dramatizaci
Kafkova Procesu, jež se stala inscenací roku 2007, a neméně
zdařilé Schwabově Nadváze přeložil a nastudoval tuto
„schnitzleriádu“ si lze jen domýšlet. Jistě v tom hraje roli
nejen to, že jeho nedávná dramatizace Musilovy prozaické
prvotiny Zmatky chovance Törlesse zaznamenala mezinárodní
úspěch, ale také jeho vlastní střední věk. Při hledání nových
možností své divadelní cesty se naštěstí stále opírá jak o
smysl pro nuance, tak o skvělou hereckou trupu. Vanda
Hybnerová, Gabriela Míčová, Roman Zach, Martin Finger, Martin
Pechlát – abych jmenoval alespoň ty nejlepší – dokázali pod
jeho vedením udržet od svých postav odlehčující odstup a
přitom je obdařit hloubkou i tajemstvím.
Zatímco Musilovy postavy se z tlaku determinujících vazeb
snaží vyklouznout, Richard Hannay, hrdina příběhu 39 stupňů na
scéně Dejvického divadla zakouší, jaké je to žít ve světě,
ve kterém je vazba mezi činy a jejich následky oslabena a kde
gentlemana může potkat doslova cokoli. Zvlášť když policie
neuvěří jeho udání, plete si ho s agentem cizí mocnosti a on
pak musí pronásledovat toho vražedného špiona sám a zároveň
prchat před muži zákona. A to mu navíc stále křižuje cestu
jedna krásná dívka, jež je pokaždé jinou ženou...
Za to, že táž žena je vždy jinou, neodpovídá ani autor původní
románové předlohy John Buchan, ani Alfred Hitchcock, který ji
zfilmoval, ale autor dramatické adaptace obou artefaktů
Patrick Barlow, který čtyřiadvacet rolí rozdělil mezi pouhé
čtyři herce. Režisér David Ondříček pak dal několikrát
reinterpretovanému příběhu (přeložil jej David Dominik) nejen
patřičný temporytmus, ale také atmosféru filmu noir. Ta je
zároveň evokována i parodována – s pomocí světla, scény
Martina Chocholouška, kostýmů Vladimíry Fomínové a hudby, na
níž spolupracoval Matěj Kroupa. Několikastupňová významová
konstrukce udržuje svou rovnováhu a napětí samozřejmě i díky
hercům – především Jaroslavu Pleslovi v roli Richarda Hannayho
a Simoně Babčákové coby Annabelle, Margaretě a Pamele.
Repertoár Divadla v Dejvicích se rozšířil o další vybroušený a
přitom divácky vděčný kus.
Bronislav Pražan
Foto Hynek Glos |
