Číslo 34 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s operní pěvkyní.
Editou Gruberovou.




 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



 



Petr Koudelka, spisovatel a publicista

Kolem horké kaše

Už jsem se definitivně rozhodl, že budu psát jenom příjemné a veselé věci. Proč si máme kazit náladu bručounstvím a škarohlídstvím. Vždyť život je tak krásný! Jdu a koupím si ke skleničce vína a horkému toustu grónskou pomazánku. Ochutnám a něco se mi nezdá. Jakási lepkavá hmota bez chuti! V seznamu ingrediencí není vyjmenovaná žádná ryba, to mě zarazilo. Jen salám z kuřecího masa. V případě Grónska bych protestoval u Rady Evropy. A pak – na jednom z prvních míst receptury název guma guar. To je ta podivná kaše, kterou teď všude jíme. Potravinářské pojivo, původem indické.

Vzpomněl jsem si, jak jsem naposled navštívil Staroměstskou radnici. Výstavu skupiny Guma Guar. Trvala jen jeden den, protože vystavovali, co se někomu nehodilo. Zavřeno z technických důvodů. Nevěřil jsem vlastním očím, co se v této svobodné zemi děje dvacet let po takzvané revoluci. Perzekuce skupiny pak pokračovala, když se odvážila kritizovat magistrát za kýčovitou propagaci pražské olympiády.

Vím dobře, že se mám škarohlídství vyhýbat, aby se pak čtenáři nevyhýbali mým článkům. Samozřejmě že bych jim mohl doporučit, aby četli pseudo-nezávislé deníky, které jen podporují a oslavují vládní politiku. S těmi se žije dobře a bez nervových stresů. Ale cosi mi říká, že pravda je někde jinde. Hodně lidí se v minulosti vyhýbalo špatným zprávám. Příklad: pro mě je důležité datum 19. prosinec 1942. Ten den vyšel v newyorských Timesech první článek o pronásledování Židů a blížícím se holocaustu. Těm zprávám se vyhýbal svět jako čert kříži, a také proto byl osud Židů zpečetěn. Vyhýbal se i zprávám o stalinském gulagu, o kterém se vědělo už mezi válkami.

Kdo chce, ať se vyhýbá. Nemusíme zrovna chodit s provazem do lesa, když nám někdo řekne, jak se věci mají. Myslím, že toho víme naopak ještě velmi málo. Někdo se pečlivě stará, abychom se zajímali o svět jen z té lepší stránky.

Nakonec to pojivo, guma guar, není vůbec tak špatné. Zasytí a máte pocit, že jste snědli lahůdku. A ještě za levné peníze. Sice dráž než v Německu nebo ve Velké Británii, kde jsou potraviny i jiné spotřební věci dnes podstatně levnější než u nás, ale budiž. To jste slyšeli, že nás zřejmě obchodníci okrádají a prodávají tu stejné výrobky za mnohem vyšší ceny než ve stejných obchodech na Západě? Ne že bych o tom pochyboval, svědčí o tom i to, že už jezdí naši lidé nakupovat za hranice. Toho jsme se nenadáli, řekl by škarohlíd. Já říkám: Když na to máme, proč ne!

A proč o tom nejsou v novinách články na první straně a v televizi reportáže? Protože novináři vědí, že se lidé rádi vyhýbají špatným zprávám. Nechtějí vědět, že se se společností hraje podivná hra. Ideologie už prý neplatí. A přece se v politice ideologizuje. Když se to hodí, dá se s tím manipulovat. Kdo nechce radar, je třídní nepřítel. Kdo nechce olympiádu v Praze, je proti nám. Slova a nálepky létají vzduchem. Máme strach, jestli na tom není něco pravdy. Jsme vyděšení. Místo toho, abychom použili selský rozum a zjistili, že jde o prosté lidské věci: chamtivost, neomezené výhody pro elity, zdiskreditovaný právní systém. Tato společnost je postavena na nerovnosti. Je to zvláštní v národě Husa a Komenského!

Nerovnost, která funguje u nás, má hanebné kořeny: divokou privatizaci, jak říkáme cudně, a rozdělení majetku podle politického a korupčního klíče. Klientelismus, kamarádšoft. Možná jsme poslední, kdo bude o této ostudě ochoten přemýšlet. O ostudě nerovnosti. Ve Velké Británii přijali před dvěma lety zákon o rovnosti lidí. Nedávno vznikla parlamentní komise pro rovnost a lidská práva, která si dala za cíl působit ve společnosti tak, aby byla odstraňována „vertikální“ nerovnost, rozdíly mezi bohatými a chudými. Aby každý dostal stejnou šanci, i když se lidé narodili do nerovných podmínek. Nejde o utopii, jde o to vytvářet tlak na nové uspořádání.

Naše nerovnost je ještě zkaženější a nepřirozenější, vznikla supernáhodnými pohyby ve společnosti. Naši boháči se ovšem tváří, jako by tu byli odjakživa a chtěli by řídit – a řídí celou společnost. Mají jakési požehnání jako kdysi monarchové, asi od boha peněz.

Nerovnost je tím hlavním, co ohrožuje budoucnost světa. Někde si to už uvědomili a snaží se s tím něco dělat. U nás je důležitější udržet se u vesla a vydělat hodně peněz pro rodinu. Jako v minulém režimu. Šlo jen o výhody pro vládnoucí elitu a její podporovatele, a to za každou cenu.

Při debatě o nerovnosti v Británii bylo řečeno, že tlak na vertikální rovnost musí být stejnou samozřejmostí jako je dnes pro Brity bezplatná péče ve zdravotnictví. Nu, o něčem takovém si můžeme nechat jen zdát! A taky o osmihodinové pracovní době, bezpečí našich domovů, spravedlivém soudu, péči o staré lidi a jiných vymoženostech. Snad příští společenské hnutí si vezme takové cíle za své. Ale vždyť to jsme tu už měli v 19. století, ne? Takové věci se asi neopakují.

Kdo dá dohromady nový program a vyvolá zvrat? Potřebujeme jenom najít pojivo, které by nám chutnalo. Něco jako guma guar. Ta kaše se už vaří, je pěkně horká a my chodíme kolem.


  Jak to vidí Petr Koudelka                                   Prokop? To platí…                                  S fotoaparátem na tanky