|
|
 Rudolf
Křesťan,
publicista
All inclusive
Mějte si mě za zpozdilého, ale ještě nikdy jsem nezažil zájezd
s pobytem all inclusive. Podvědomě se té varianty bojím. Při
listování v katalozích cestovních kanceláří se tomu typu
vyhýbám jako čert kříži. Přitom nevylučuji, že může jít o
výhodný způsob. Ve skutečnosti se nebojím té nabídky, nýbrž
sebe sama.
Patřím k lidem, kterým chutná, a nejsem ani proti dobrým
nápojům. Obávám se, že možnost neomezené konzumace by mi mohla
uškodit. Neradno podporovat přibývání na váze a expanzi
zeměpisné šířky vlastního obvodu.
Chápu, když se o pobyty s neomezenou konzumací zajímají
hubeňouři. Nic je nevede k tomu, aby si hlídali kila. Naopak
jim jen prospěje, když nějaké přibude. Kdysi jsem k nim taky
patřil. V dětství mě rodiče posílali o prázdninách na výkrm
k babičce na Vysočinu do vesnice Hluboké, kde mi bylo
podstrojováno celodenním all inclusive.
Vedle vydatných venkovských jídel tam bylo při ruce i nešizené
mléko, čerstvě utlučené máslo z máselnice a taky sádlo na
chleba se škvarkovým bonusem. Na blízkých stromech i množství
třešní a jablek. Zdají-li se vám jednotlivé složky
gastronomicky poněkud nesourodé, máte opravdu, ale to už k
nabídce all inclusive patří.
Vedle hubeňourů je takovýto druh zájezdů nepochybně lákavý i
pro některé jedince z opačného pólu. Tedy pro lidi při těle,
kteří si v létě v cizině někde u moře chtějí vyzkoušet svou
pevnou vůli. Představuji si, že takový člověk může úmyslně
zvolit pobyt s možností průběžné konzumace, kterou si pak
odpírá a je hrdý, že odolal nástrahám. Taková prověrka
charakteru si zaslouží úctu. Podobně jako stateční lidé, kteří
doma navzdory rozličným chutím neotevřou v noci ledničku,
která taky obsahuje nabídku all inclusive.
Zmíněné zájezdy mohou ochránit některé shánčlivé klienty před
zlozvykem odnášet si od švédských stolů při opouštění
restaurace potají něco „na potom“. Riskují tím, že se
ztrapňují. Předpokládám, že při celodenním all inclusive není
zapotřebí myslet na nějaké potom. Teoreticky by tak mělo
odpadnout nutkání brát si do ruky něco pod rukou.
Je možné, že určitá část zájemců o tento typ pobytů se
rekrutuje z jedinců, kteří jsou stoupenci hesla, že je správné
jíst často. Lékaři sice upřesňují „často a méně“, ale proč ne
někdy taky „často a do sytosti“? Po návratu z dovolené může
dotyčný člověk oprávněně říkat sousedům, že dovolenou –
doslova – trávil.
Další skupinu zájemců mohou tvořit stoupenci zásady, že v létě
se má hodně pít. Pravda, netýká se to zrovna alkoholu, i on
však bývá lákavou součástí nabídek all inclusive. A hostitele
přece nelze urazit. Ctitelé trvalého přísunu toho druhu nápojů
požádají před odjezdem z domova souseda, ať jim zalévá kytky,
aby pak po dojezdu k cíli mohli zalévat sebe.
Nesmí však dojít ke zradě. Klient jedné cestovní kanceláře si
nedávno stěžoval v novinách, že k nabídce mu byla slibována
neomezená konzumace alkoholu v baru u bazénu, ale skutek utek.
Na místě zjistil, že dotyčný bar je zrovna v rekonstrukci a
provizorně nabízí své služby jen do jedenácté hodiny
dopolední. Pak barmana vystřídali zedníci.
Dalším druhem zájemců o takové zájezdy mohou být rodiče, kteří
chtějí mít na chvíli pokoj od svých dětí. Ne snad, že by je
směrovali k požívání alkoholu. Existuje i takzvané dětské all
inclusive, které nabízí neomezenou spotřebu džusů, palačinek a
zmrzlin. Domnívám se, že tímto způsobem lze zaujmout nejedno
děcko. Výsledně může jít i o pedagogický dopad: když se dítěti
po šesté zmrzlině udělá zle, možná si pro zbytek života
zapamatuje, že člověk se nemusí nezřízeně ládovat, i když je
to (zdánlivě) zadarmo.
Je tu však ještě další skupina. Ta se skládá z lidí rozumných
a soudných. Umějí s nabídkou all inclusive zacházet a dokážou
s ní soužít jako plnohodnotné bytosti. Právě k nim bych se
někdy v budoucnu chtěl přiřadit. Ano, toužím stát se svobodným
jedincem takříkaje nad věcí, který se nedá vláčet a smýkat
chuťovými svody, nýbrž uvážlivě využívá předestřenou pestrou
gastronomickou nabídku. Přiznávám, že zatím stále ještě váhám
v obavě, že bych propadl do některé z jiných riskantních
skupin.
Zvlášť bych nechtěl spadnout do té, jejíž existenci také
předpokládám. Odhaduji, že na takové zájezdy zákonitě budou
jezdit i stoupenci vytváření rekordů v pojídání či popíjení
toho či onoho. Tedy jedinci, jejichž snem je dostat se do
Guinnessovy bible.
Jsem si dobře vědom, že pojídačské disciplíny nejsou zrovna
vábné. Natož estetické. Ale přiznávám, že ve školní jídelně
jsem se jednou takové tajné klukovské soutěže taky zúčastnil.
Odehrála se jen tak mezi námi spolužáky, a to v oboru kynutých
povidlových knedlíků neboli blbounů. Kuchařky tehdy zřejmě
udělaly nějakou početní chybu a navařily jich moc, takže
možnost nášupu byla neomezená. Od té doby nemohu povidlové
knedlíky ani vidět.
Ani v rámci all inclusive bych po nich nesáhl.
Jinak ale po všem, a obávám se, že nezřízeně a nad míru.
Včetně plodů moře s chobotnicemi. Těch jsem se ve školní
jídelně nikdy nepřejedl. |
