|
|
Cesty za poznáním i láskou
Od hongkongského režiséra Wonga Kar-waie jsme již několik
filmů viděli, například Šťastni spolu nebo Stvořeni pro lásku.
Už jejich názvy naznačují, jakým směrem se ubíraly: Zkoumaly
nejniternější záchvěvy často zraněných citů, navenek přitom
všedních a nenápadných. Pozvolně plynoucí, ale vizuálně
vytříbené vyprávění se soustředilo především na zachycení
prchavých okamžiků, na zhmotnění křehkých iluzí. Totéž platí i
pro Moje borůvkové noci, poprvé usazené do amerických reálií a
obsazené tamními hvězdami.
 Wong
Kar-Wai si záměrně zvolil všední, vskutku kalendářový příběh,
jaký mohl situovat kamkoli, avšak současně se vyhnul obvyklým
melodramatickým klišé, u filmů tohoto typu častým. Čím jiným
je zklamání v lásce a klikatá pouť za zapomenutím? Hlavní
hrdinka Elizabeth (Norah Jonesová) vyřešila zklamání z nevěry
milence tak, že se začala toulat po Americe od New Yorku po
Memphis a Las Vegas. Na různých místech pracuje jako servírka,
vytrvale šetří na vysněné auto. Své postřehy coby svéráznou
osobní zpověď pravidelně zasílá sympatickému chlapíkovi
Jeremymu (Jude Law) ze starosvětského bistra, kde nalezla
mlčenlivou útěchu i borůvkový koláč.
Na cestách, podobna novodobému Candidovi, vystupuje jako
vnímavá, snad jen trochu důvěřivá pozorovatelka dramat, která
se kolem ní odehrávají. Stává se svědkem tragického konce
jednoho manželského rozvratu (David Strathairn, Rachel
Weiszová), vypomůže závislé hráčce pokeru (Natalie
Portmanová), která se vznětlivě vyrovnává nejen s prohrami,
ale také s neuspořádaným vztahem k otci. Elizabeth ovšem
zjišťuje, že takto by žít nemohla, že dosud cítí potřebu
někomu věřit. Ačkoli ženy, které dočasně vstoupí do její
blízkosti, nejsou právě následováníhodným vzorem, ona na ně
hledí soucitně, ochotna jim pomoci. A ani režisér nad nimi
neláme hůl. Do jeho pohledu vstupuje zřetelná melancholie,
zvýrazněná i jednoduchými melodiemi bluesových písniček
průběžně rozesetých po celém příběhu.
Jan Jaroš, filmový publicista |
