číslo
17
vyšlo 17. 4. 2006
|
|
číslo
17 |
|
|
||
|
Lidský úděl jako téma fotografie KVĚTA PROCHÁZKOVÁ, Foto JARKA ŠNAJBERKOVÁ Každou vteřinu cvakají na naší zeměkouli milióny spouští fotografických aparátů, aby si lidé zapamatovali, kde všude byli, co dělali, jak rostly jejich děti, zatímco oni stárli - prostě aby zachytili prchající čas. To, co svým Nikonem nebo Leicou fotografuje známý fotograf a vysokoškolský pedagog Jindřich Štreit, je však jiného druhu. Jestliže fotograf - amatér (a bohužel často i profesionál) zachycuje pouze povrch věcí, tento kouzelník pomocí světla a stínu objevuje ve svých kompozicích duši krajiny, nitro člověka, nebo dokonce "náladu" neživého předmětu, který upoutal jeho pozornost. Saint-Exupéry kdysi nazval takový způsob vidění jako "vidění srdcem", protože to nejdůležitější prý nelze objevit očima. Je udivující, že v našem stále barevnějším světě na tenhle "vhled dovnitř" stačí Jindřichu Štreitovi - kromě toho srdce - jen černobílá fotografie. A protože tvůrce se prý někdy začíná podobat svému dílu (nebo je to naopak?), Jindřich Štreit jakoby právě vyšel z temna své fotografické komory: pronikavý pohled zpod černého obočí je v kontrastu s nepoddajným strništěm bílých vlasů a vousů, takže na první pohled vypadá, černý a bílý, jako oživlá fotografie z některé jeho výstavy. >>
T
ý d e n í k R o z h l a s - p r o g r a m o v ý a k u l t u r n í t ý d e n í k |
Obsah čísla: Aktualizováno 20. 4. 2006 |
