|
|
 Písničky
Petra Skoumala
Zemřel Petr Skoumal. Zůstaly mi po něm vzpomínky a jeho
písničky. Provázely mě od dob dospívání až dodnes, i když se
měnily podobně jako já. Ty první, jimiž mě oslovil a
mnohokrát rozchechtal (a které jsem se naučil nazpaměť),
skládal na texty Jana Vodňanského. Jeho gejzíry vtipů a
slovních absurdit rozezpívával melodiemi, které všechny jako
by už člověk odněkud znal, jen si nemohl vzpomenout odkud...
Některým dodával svým civilním zpěvem naléhavost a sílu,
jiné s očividným potěšením interpretoval rozšafný kolega
Vodňanský. Spolu s drobnými veršovánkami a vtípky typu
Královna Alžběta beseduje s traktoristy pro mě jejich
písničky představovaly sebezáchovnou vzpouru proti
paradoxům, blbosti a buranství okolního světa.
Pak jsme se s Petrem blíž seznámili a on mě uvedl do světa
svých domácích nahrávek; jako jeden z prvních hudebníků si
totiž zařídil jednoduché a z dnešního hlediska trochu
legrační domácí studio. Nejprve tam zhudebňoval básně
různých autorů – Jacquese Prévérta, Františka Halase, Josefa
Kainara a hlavně svého generačního druha Pavla Šruta. Byly
to vesměs intimní, drsně pravdivé, a přitom poetické
výpovědi o každodenních věcech života; ty milostné mi zrovna
v té době rvaly srdce a bral jsem si je osobně, ty ostatní –
třeba Vidím tě v domku u dráhy, jak líně vstáváš a chystáš
snídani anebo Až přijde dcera z diskotéky jsem tehdy bral
jako věštby. Občas se Šrutem napsali i něco společensky
ostřejšího – třeba Písničku o svobodě, která neztratila nic
na síle a platnosti. Petr, kterému v té době bylo kolem
padesáti, ve svém domácím studiu neuvěřitelně ožil a pustil
se do psaní vlastních textů. Někdy mu stačil jeden vtipný
verš nebo sloka na celou písničku, jindy překvapoval rýmy,
ponořil se do světa metafor a pak se vytasil s tak nádherným
a naléhavým textem, jako je Poločas rozpadu – text, který si
napsal ke svému vlastnímu životnímu jubileu.
Zhudebnil i pár mých textů: Předvánoční koledu překřtil na
Svátky zapomnění a léta jsme ji hráli každý sólově, až
nedávno jsme si ji mohli několikrát zazpívat dohromady, a
tak mám k tomuhle našemu společnému dítěti zvláštní vztah. V
době, kdy jsme spolu vystupovali, si Petr koupil v jednom
olomouckém knihkupectví básnickou sbírku Emanuela Frynty
Písničky bez muziky; nadchla ho natolik, že ji téměř celou
zhudebnil. Album nazvané Kdyby prase mělo křídla a následně
i další písničky pro děti se pouštělo takřka ve všech
domácnostech, v nichž rodičům záleželo na tom, aby jim
ratolesti zdárně kulturně prospívaly. A to nepočítám Maxipsa
Fíka nebo Boba a Bobka...
Nerad bych opomenul Petrovo rockové období, kdy hrál na
klávesy a skládal pro Mišíkovu kapelu Etc... I tam dodával
další rozměr řadě textů, například těm od mého bývalého
kolegy Jiřího Dědečka. Párkrát (Doteky, Výkřiky ze sna) jsem
si musel přiznat, že je zhudebnil mnohem líp než já, když
jsem se o to před lety snažil. Petr Skoumal mě toho ve
studiu i v životě hodně naučil, mockrát mě potěšil a
rozesmál a nejde mi do hlavy, že už mu nemůžu zatelefonovat.
Zbyla mi po něm ta spousta písniček. Snažil jsem se tu
napsat, že to není málo.
Písnička o svobodě
(Petr Skoumal, Pavel Šrut)
Svobodnej člověk ten se má...
Svobodnej člověk má prostě všechno nej
Hlady mu kručí v žaludku
Ale je svobodnej
Svobodnej člověk ten se má...
Svobodně se probouzí
Svobodně jde spát
Svobodně si spí s nouzí
A svobodně má hlad
Poddanej člověk ten se má...
Poddanej člověk má prostě všechno nej
Když umí pánům předstírat
Jak je jim oddanej
Oddaně se probouzí
A oddaně jde spát
Nenadává na nouzi
A oddaně má hlad
Poddanej člověk ten se má...
Poddanej člověk je státu opora
Když dělá že je oddanej
A když to nezvorá
Jan Burian, písničkář a spisovatel |
