|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Úporná nabídka, když chybí poptávka
Je tak pohodlné vybrat si v katologu cestovky takzvanou
destinaci podle přebarvených obrázků. Strkají nám pod nos
hlavně pohodlné bydlení, které má ovšem většina klientů
doma, kvůli běžně vybavené koupelně tu dlouhou cestu přece
nevážíme. Můj muž přírodovědec přiváděl pracovnice cestovky
do rozpaků, když se bezelstně ptal: Ale co tam žije v moři?
Nevěděly, nabízely místo pozorování chobotnic trezor na
šperky. Ostatně z chobotnic v moři zisk nekouká, leda když
jsou usmažené na talíři. I když jsou fotečky vybrané
destinace kouzelné a pracovnice cestovky vlídné a ochotné,
stejně nikdy nevíme, do čeho jdeme. Třeba za tenkou zdí
apartmánu budou bydlet rozverné baby s řvavým smíchem.
Hysterické dítě s jeho dupáním a vřískáním. Nebo po cestě na
pláž budeme míjet divokou skládku, kde zuří biologický boj
mezi hubenými kočkami a vypasenými potkany. Rizik je
nepočítaně. Počítám mezi ně i některé takzvané delegáty.
Jsou mezi nimi tací, kteří mají stádečko svých turistů nejen
na triku, ale i na háku. Už dávno se domluvili s
vytipovanými restauracemi, prodejnami toho či onoho a pod
záminkou, že spatří rukodělnou výrobu, naženou své svěřence
s peněženkami do obchodu s čímkoli. Bývají domluveni s
obchodníky na provizi, s majiteli restaurací třeba na tom,
že se se svým stádečkem napasou zdarma.
Jednou v Řecku jsme byli delegátem nesmlouvavě dovedeni na
oběd do zahrádky jisté restaurace. Kdosi si všiml, že v
těsně přilehlé hospůdce mají tatáž jídla za nižší ceny,
takže ti, co ještě neměli objednáno, se tam promptně
přemístili. V Egyptě nás delegát došikoval do výrobny replik
staroegyptských sošek z černého kamene. Jednu jsme
zakoupili, abychom až doma za přispění kamarádky egyptoložky
zjistili, že je z umělé hmoty, do níž je nejspíš zalitý
kámen, aby byla věrohodně těžká. V Turecku jsme byli během
jednoho výletu zavedeni do výrobny koberců, pak keramiky,
nato kožených oděvů, vše provázené vehementní nabídkou
zboží.
Tyhle pasti na hejly jsou otravné a nedůstojné. Nevím,
jestli s tím cestovky počítají a rády svým delegátům podobné
manévry dopřejí, nebo se domlouvají s prodejci na provizích
samy. Pokud to delegát bere s nadhledem a netlačí na pilu,
dá se to snést. Ale jsou tací, kteří mají viditelný vztek na
turisty, kteří se takto manipulovat nedají a trvají na své
svobodě odmítnout jít se skupinou do domluvené restaurace či
baru. Vydupou si své extrabuřty a rozběhnou se kamsi, kde z
toho delegát nic nemá.
K popsaným manipulantům patří i různí prostředníci, kaučové,
dohazovači.
V televizi jsem sledovala vysmátou holku, která seděla vedle
své klientky s nadváhou a oznámila pyšně: Já ji kaučuju, aby
zhubla. Tlustá pyšně přikývla. Samozřejmě za to odbornici,
která ví, co my všichni – že je třeba méně jíst a víc se
pohybovat –, tučná platí tučný peníz.
Naše sebevědomí, vůle, přemýšlivost a touha řídit si sami
svůj život ve světě masivních nabídek klesá, prostor se
zahemžil oprsklými rádci, samozvanými a v oboru nevzdělanými
postrkovateli, kteří s bezradnými šibují podle svých potřeb
a záměrů, sosají z jejich účtu. Extrémem jsou takzvaní
šmejdi, nechvalně známé hyeny. Ti prý přemístili své
předváděcí donucovací akce do ciziny, kam si své důchodce
rádi odvezou. Několikrát týdně musím odpálkovat nabídky ve
spamech, v mobilu, na ulici; ne, nechci vaši výhodnou kartu,
šaty, boty, dovolenou, tablet, nábytek, biftek, dovolenou v
Peru, potravinové doplňky, silikonová prsa, výhodný kredit,
jinou banku, poradenství v investicích. Ale komáři dál
krouží, bzučí, piští. Zatím se bráním, ale všichni ti
poskytovatelé a nabízeči doufají, že ve slabé chvilce jednou
musím říct: Dejte to sem, jdu do toho, kam mám poslat
prachy!
Obchodování a s ním spojené nabízení tovaru a služeb je
součástí naší civilizace. Všech civilizací. Ale je toho
nějak už přespříliš. Chápu trend dobrovolné skromnosti a
chudoby, zvláště některých mladých rodin, které před tím
vším utekly a žijí na samotě s kozou, políčkem, plotnou na
dříví a několika hrnci.
|
