Číslo 41 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dokumentaristou.
Miroslavem Jankem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

Ateista Buňuel se nebál, že jej Pánbůh potrestá

Původem španělský režisér Luis Buňuel (1900–1983) se čas od času obrátil k tématu náboženství a církve, avšak svými filmy (jako Zlatý věk či Viridiana) pokaždé vyvolal skandál a obvinění z rouhání. Jako kdyby skrze ně ilustroval svůj slavný výrok „Chvála Bohu, jsem ateista“.

Mléčná dráha volně zapojuje pestrou spleť motivů, počínaje průběžně se vyskytujícím Ježíšem s učedníky a konče třeba dvojicí protestantů, které ohromí zjevení Panny Marie

Tragikomedii Mléčná dráha z roku 1969 (neděle 12. října, ČTart, 20.20) ovšem natočil až v době, kdy se stával uctívanou legendou a kdy se navíc bortily dosud pevné cenzorské obruče. Tentokrát přesahuje rovinu pamfletu, když sebe i publikum opojně baví téměř surrealistickým vírem bizarních událostí, naprosto „roztočeným“ vypravěčským uchopením, které boří jakákoli očekávání i logickou provázanost vyprávění.
Režisér předkládá v téměř protokolární podobě jak přehlídku základních katolických dogmat, tak jejich kacířská zpochybnění. Tyto disputace zasazuje do zdánlivě nepatřičných rozmluv – takže jednou znějí třeba z úst hotelového personálu, jindy je zaslechneme při šermířském souboji. A dokonce se setkáme s takovou groteskní nepatřičností, jakou je školní slavnost, při níž malé děti okázale a s naprostou vážností recitují doslovné citáty z proklínacích formulí dávného církevního koncilu.
Ústřední dvojicí, která celým filmem prochází, jsou tuláci (Laurent Terzieff a Paul Frankeur), lidé v biblickém smyslu blahoslavení, neboť chudí duchem, kteří pěšky podnikají proslulou svatojakubskou pouť do španělského Santiaga de Compostela a zastavují se přitom v několika velkoměstech, která zosobňují semeniště hříchu a nástrah. Ačkoli do jejich putování vstupují mnohé pobočné události, zpravidla si jich sotva všimnou, zůstávají tudíž jimi nedotčeni – byť se právě ony dočasně prodírají do popředí.
Ač se příběh odehrává v přítomnosti, volně se v něm prolínají různé historické epochy, aby ilustrovaly důležité střety různých věroučných směrů, dokonce i postavy mohou volně procházet různými časovými epochami. Mléčná dráha tak volně zapojuje pestrou spleť motivů, počínaje průběžně se vyskytujícím Ježíšem s učedníky a konče třeba dvojicí protestantů, které ohromí zjevení Panny Marie. Veškeré předváděné události, byť jakkoli obskurní, se prý skutečně odehrály: včetně spálení těla nedávno pohřbeného biskupa, v jehož pozůstalosti byly nalezeny kacířské spisy. Snadno postřehneme, že Buňuel hlásá jediné – odsudek fanatického vyznávání „jediné správné Pravdy“, na kterou si všichni zúčastnění činí bezvýhradný nárok.

Jan Jaroš, filmový publicista



  Srnky a letadla
  Zpěvník Jana Buriana  
 
  Ateista Buňuel se nebál...   
  Dívejte se
 
  Mezi dokumentem a mýtem
  Navštivte