|
|
 Ančerl,
Kubelík nebo Válek? Vyberte si...
Asi nikoho nepřekvapí, že archiv rozhlasu skrývá mnoho
snímků skladeb, které se pro jejich kvality i posluchačský
ohlas v rozhlase a na koncertních pódiích nahrávaly znovu a
znovu. Jelikož je interpretace ze své podstaty kreativní
umění, je zřejmé, že hudebníci nezahrají nikdy stejnou
skladbu zcela shodně. Přinášejí svůj interpretační vklad a v
mezích poskytnutých autorem díla vyjadřují vlastní názor.
Řečeno s estetikem Zichem, vdechují notovému zápisu život a
jsou prostředníky uměleckého zážitku.
Radiotéka Českého rozhlasu nabízí mnoho opravdových
interpretačních skvostů. Můžeme tak poznat variabilitu,
která je – při zachování vysokého uměleckého nároku –
nepřeberná a může posluchači nabídnout pestrá uchopení téhož
konceptu – skladatelovy partitury.
Například Smetanovu Prodanou nevěstu si můžete pořídit pod
taktovkou Karla Boleslava Jiráka (1945) nebo Karla Ančerla
(1947). Rozvážnější taktovkou se smyslem pro detail vládne
Jirák, zatímco Ančerl volí živelnější, rustikálnější pojetí.
To platí například i o slavném duetu Věrné milování, v
kterém se zaskvěli dnes už možná pozapomenutí Štěpánka
Jelínková a Jaroslav Gleich na Jirákově nahrávce a Ludmila
Červinková s Rudolfem Vonáskem pod Ančerlovým vedením. Na
albu Scény z oper Bedřicha Smetany, kdy se taktovky chopil
Josef Hrnčíř (1967), si naopak můžete vychutnat neobyčejnou
vroucnost, kterou odkryli Milada Šubrtová se Zdeňkem
Švehlou.
Z dalších „klasických hitů“ připomeňme Symfonii č. 8 G dur
Antonína Dvořákav nastudování Rafaela Kubelíka (1944) a
Vladimíra Válka (2000). Kubelíkova rekonstruovaná nahrávka s
Českou filharmonií je vpravdě historickým dokumentem. Přes
zvukovou nevyrovnanost i hráčskou „neučesanost“ poplatnou
živému provedení ohromuje snímek svojí bezprostředností,
vitalitou a dravostí i po sedmdesáti letech. Naopak tempově
precizní, leč výrazově umírněnější nahrávka Vladimíra Válka
se SOČRem potěší příznivce vyváženosti orchestrálních skupin
i výborně zahraných sól.
Příkladem výrazné proměny díla nejen díky osobnosti
interpreta, ale i volbou nástroje je Sonáta pro klavír, op.
70 As dur Návrat do Paříže Jana Ladislava Dusíka. Na
nahrávkách Jaroslava Tůmy (kladívkový klavír) a Barbory
Krištofové Sejákové (moderní klavír) slyšíme kromě rozdílu v
tónové barvě i zcela odlišná pojetí tempa, výrazu a
frázování. Tím se dostáváme ke snímkům tzv. historicky
poučené interpretace, které Radiotéka nabízí v oblasti
barokní a klasicistní hudby. Vedle celé řady zajímavých
nahrávek (Capella Regia s R. Hugem, Collegium 1704 s V.
Luksem atd.) upozorňuji na neznámé flétnové sonáty Václava
Vodičky, které v roce 2012 nahrála na barokní příčnou flétnu
Michaela Ambrosi za doprovodu Aleny Hönigové a Petra Hamouze.
Brzy na Radiotéce najdete i kritické notové vydání těchto
sonát, které vzniká za editorského dohledu interpretky.
Stručně doporučuji i další nahrávky. Oba Janáčkovy kvartety
jsou k výběru v nastudování Janáčkova nebo Smetanova
kvarteta, České tance Bedřicha Smetany mohou posluchači
vybírat z přednesu Jana Simona, Radoslava Kvapila nebo Věry
Řepkové. Na snímcích Škampova kvarteta a Kvarteta Vítězslavy
Kaprálové lze vyslechnout Smyčcový kvartet č. 1 jmenované
skladatelky. A výjimečná Valčíková elegance (Elegantiae
tripudiorum) Jana Nováka je v nabídce hned třikrát. Pro
klavír ji nahrála autorova dcera Dora Novak-Wilmington, dva
orchestrální snímky natočily Moravská filharmonie Olomouc a
Musici di Praga.
Nechť je několik těchto tipů vaší dobrou pomůckou při
procházení radiotékovou kategorií Klasická hudba.
Robert Škarda, publicista
|
