|
|
Mínin přepestrý sarkofág
Kollárova Slávy dcera je mrtva, konstatuje v předmluvě k
jejímu novému vydání nakladatelstvím Academia Martin C.
Putna. Příčiny její smrti vidí v ideologii panslavismu a
pseudoučeneckých spekulacích, jimiž je prosycena. A také v
jazyku, kterým je napsána. Stejné důvody pak ovšem shledává
pro její vzkříšení: Kollárův literární monument lze totiž
číst nejen jako jedinečný dokument o mentalitě a kultuře
našich obrozenců ve dvacátých až čtyřicátých letech 19.
století, ale také jako plod nechtěného mašíblovství jejího
učeného autora. Putna – editor a komentátor nejnovějšího
vydání Slávy dcery – o ní hovoří jako o „nejcimrmanovštějším“
ze všech děl české literatury; současného čtenáře může
fascinovat nejen svou jazykovou bizarností.
 Uvedené
kvality zpřístupňuje editor tím, že Slávy dceru vydává jako
„bilingvu“. Na levé straně kvartového formátu stránek knihy
je modrou barvou vytištěn původní básnický text jen s lehce
modernizovaným pravopisem, vpravo pak obligátním černým
tiskem publikován „překlad a výklad“, ve kterém Putna
stručně shrnuje obsah příslušného sonetu a bohatě jej
komentuje: vysvětluje použitá jména a literární narážky,
biografické, geografické, kulturněhistorické i teologické
reálie Kollárova textu i „druhý život“ jeho veršů a
smyšlenek. V závěru svých komentářů pak s gustem opakuje
nejpozoruhodnější jazykové perly autora. Hle, jak třeba
Kollár ve svém 34. sonetu pojmenovává „živly lásky“:
„nezbedné hry, vzdorky dovádivé,/ vděčné obtulky a štěbety,/
toť jsou živly lásky opravdivé.“
Škoda že editor nezveřejňuje i data, kdy byly jednotlivé
sonety poprvé vydány. Čtenář by pak mohl detailněji
sledovat, jak se z Kollárovy milé Míny, Němky Frederiky
Schmidtové – ve své první sbírce 86 znělek, vydané roku 1821
pod skrovným názvem Básně, na ni autor vzpomíná se
sladkobolnou petrarkovskou nostalgií – stává v dalších a
stále objemnějších vydáních sonetů (nakonec jich ve vydání z
roku 1852 bylo 644) dcera domnělé slovanské bohyně Slávy,
mumie zahalovaná do ideových hávů a ideologických
konstruktů. Putnova erudice oživuje především právě je. Dává
nám s pochopením i pobavením pohlížet na Mínin přepestrý
sarkofág.
Bronislav Pražan, publicista |
