|
|
 Rázní i obezřetní hrdinové Radka Brzobohatého
Letos
uplynulo rovných pětapadesát let od okamžiku, kdy
sedmadvacetiletý Radek Brzobohatý poprvé stanul před
kamerou. A hned získal ústřední roli. Stalo se tak v dramatu
Mstitel z roku 1959 (pondělí 8. září, ČT 2, 21.50),
natočeném podle předlohy Karla Matěje Čapka-Choda. Přestože
režisér Karel Steklý zúžil osudy titulního nešťastníka,
ničeného jednáním chamtivého podnikatele, na ilustraci
ideologických pouček, Brzobohatý okamžitě zaujal.
 Poloha nenápadného, neokázalého hrdiny, který si nepotrpí na
velká slova, ale své smýšlení dá najevo skutky, jej pak
často provázela i nadále, ať již oblékal vojenskou uniformu,
nebo civilní oděv. Brzobohatý postupně vybrousil nenápadně
zajíkavou, ba jakoby zadýchanou mluvu, prošpikovanou
zámlkami a častým poklesáváním hlasu. Téměř nikdy jej
nezastihneme při rozčileném křiku, častěji se vyskytuje
nevtíravá ráznost, s jakou pronáší své repliky.
Filmovou kariéru si otevřel uniformovanými hrdiny (například
ve filmech Hvězda zvaná Pelyněk nebo Atentát, později Noční
jezdci), kteří se řídí svým pojetím cti, dokonce se vzepřou
zavedeným pořádkům, ačkoli tuší, že na svou zásadovost mohou
tvrdě doplatit. V nyní uváděném snímku Zbyňka Brynycha Oáza
z roku 1972 (neděle 14. září, ČT 2, 22.00), komorně
pojednaném dramatu, které se odehrává za druhé světové
války, se představil jako odhodlaný důstojník tmelící
skupinku vojáků, ztracených uprostřed afrických pouští a
ohrožovaných německými protivníky.
Herecky dozrál koncem šedesátých let, připraven zdolávat
nejnáročnější role. V paměti utkvěla postava nepoddajného
rolníka (Jasného Všichni dobří rodáci), který vzdoruje
násilné kolektivizaci, ale neméně zásadní je studie vysokého
státního úředníka ve filmu Ucho, ocitnuvšího se uprostřed
všeobecného podezírání a represí. Jak se můžeme přesvědčit,
režisér Karel Kachyňa se rozhodl Procházkovu scénáři, který
se odehrává během jedné noci téměř výhradně v soukromí
domácnosti, vtisknout jak stísňující sevřenost, tak
tragikomický nádech, jímž postihuje plíživě se šířící
strach.
Brzobohatý tu po herecké stránce úžasně souzněl se svou
tehdejší manželkou Jiřinou Bohdalovou, s níž vystoupil ještě
v několika dalších titulech (naposledy ve Vráskách z lásky).
Každopádně Ucho, byť po dvě desetiletí zakázané, tvoří
milník nejen v hercově kariéře, ale též ve vývoji české
(československé) kinematografie. Později už sotva nacházel
příležitosti, které by se vyrovnaly těm ze šedesátých let.
Zemřel před dvěma roky, pouhý den před svými osmdesátinami.
Jan Jaroš, filmový publicista |
