|
|
Tři bratři otce a syna
Není snadné spojit tři známé klasické pohádky do jedné tak,
aby celek fungoval. Zdeňku a Janu Svěrákovým se to povedlo.
Film Tři bratři drží pohromadě, neboť má hned několik
spolehlivých svorníků. Především čtvrtý příběh o rodině, jež
vysílá do světa sympatické, ale dosud nezkušené synky; dále
společný motiv všech pohádek – Šípkové Růženky, Červené
Karkulky a O dvanácti měsíčkách – totiž dívky v ohrožení;
plynulost jistí i postava vypravěče. A samozřejmě hudba. Ta
ostatně stála u základů projektu, šlo o dětské operky, jež
Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák napsali pro televizní Hodinu
zpěvu.
Otec a syn Svěrákové a Uhlíř vytvořili s přispěním
skladatele Michala Novinského příjemnou filmovou podívanou
(nejen) pro děti. Má spád, rozevlátou romantiku a poetiku
správné pohádky, svébytný humor i vesele kreativní hru s
jazykem, jak to bývá ve Svěrákových textech obvyklé. Režie
Jana Svěráka je nápaditá a zároveň promyšlená do detailů,
lehce hravá, s uvážlivým dávkováním dramatických momentů.
Tempo ve velké míře udává hudba – protagonisté většinu
dialogů prozpívají v rytmu „uhlířovských“ písniček, zde
ovšem s doprovodem symfonického orchestru. Zpívané pasáže
působí – především zásluhou herců – přirozeně a spontánně.
Tvůrci se většinou dokázali obratně vyhnout omšelým
pohádkovým klišé, zdlouhavosti (ač jde o čtyři příběhy, trvá
film pouze devadesát minut) i hrozbě kýče. Velký podíl na
tom má scenárista, který případný zádrhel shazuje přesně
mířenou replikou, ironickou poznámkou, otázkou do publika.
Nikoli vždy se to zcela daří, takže některé dialogy budí
dojem parodie. Zato se povedlo získat do filmu atraktivní
herecké a pěvecké osobnosti – Tomáše Kluse, Vojtěcha Dyka,
Oldřicha Kaisera, Ivanu Chýlkovou, Jiřího Lábuse nebo Zuzanu
Norisovou.
Tři bratři (po Lotrandovi a Zubejdě, Kukym, Andělu Páně a
nemnoha dalších) obohacují skromný seznam kvalitních
domácích pohádkových titulů pro děti.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Bioscop |
