|
|
Další rozvernosti stařičkého mistra
Režisér Woody Allen se ve svých posledních filmech rád
vypravuje do Evropy, zvláště Itálie a Francie, jejichž
idylické scenerie tvoří nedílnou součást povětšinou
nostalgických, romanticky laděných komedií. Plnou měrou to
platí rovněž pro Allenův nejnovější snímek Kouzlo měsíčního
svitu, zasazený pro prosluněné jižní Francie někdy na
sklonku dvacátých let. Vznikla tak výrazově zajisté
starosvětská komedie, která se opírá o důmyslně vystavěnou
verbální složku a těží z roztomilých jízlivostí, kterými se
postavy častují.
Hrdinou je zapřísáhlý odpůrce všech spiritistických seancí a
věštění, protože jako slavný jevištní kouzelník zná dokonale
veškeré triky a s chutí odhaluje podvodníky, kteří se
přiživují na lidské důvěřivosti. Okouzlujícího mrzouta a
škarohlída Stanleye, přesvědčeného, že i city se musí
podřizovat rozumové úvaze, si zahrál Colin Firth a vtiskl mu
ironizující polohu sebestřednosti přesvědčené o vlastní
dokonalosti, ba genialitě – jako kdyby tu doznívaly ozvuky
podobně modelovaného profesora Higginse z nestárnoucího
muzikálu My Fair Lady. Rozhovory, při nichž si Stanley ostří
svůj podezíravý důvtip, tu všude vévodí.
Nejčastěji se utkává s dívkou (Emma Stoneová), jež nejen
hovoří se záhrobí, ale dokáže uhádnout i pečlivě skrývaná
tajemství. Marně se pokouší prokázat podvodné počínání,
odmítaje si připustit, že jej stále silněji přitahuje, ba že
žárlí na jejího prostomyslného, ale zato bohatého nápadníka.
Dokonce změní dosavadní názory. Jenže záhy zjistí, že nic
není takové, jak se zprvu jeví.
Allen si zvolil syžet vcelku jednoduchý, jako kdyby chtěl i
takto evokovat dávno odváté časy a svým způsobem vzdát hold
tehdejší zábavě. Pracuje tudíž se schématy kdysi osvědčenými
v konverzačních komediích ze třicátých a čtyřicátých let,
hýřících břitkými slovními přestřelkami. Nezbývá než dodat,
že diváky, které přestal uspokojovat tupě přisprostlý humor
mnohých současných komedií, jistě potěší rozvernosti
stařičkého mistra, jenž (se) dokáže bavit i ve svých bezmála
osmdesáti letech.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
