Člověk se nikdy nesmí brát vážně
Na českém knižním trhu se chystá explodovat pravá
bestsellerová bomba. Román Podivuhodné putování fakíra,
který uvízl ve skříni IKEA byl již přeložen do více než
třiceti jazyků a přetahují se o něj filmaři. Knihu, jež
vynesla celosvětovou slávu osmatřicetiletému Francouzi
Romainu Puertolasovi, už za pár dnů v překladu Anežky
Charvátové vydává Argo, a tak rádžasthánský kočující fakír
konečně zavítá i do České republiky.
Váš román je psán humoristickou formou, ale reflektuje velmi
tíživé téma ilegální migrace. Myslíte si, že humoristický
román může „těžké“ téma zprostředkovat líp než seriózní
sociální próza?
Neexistuje nic nudnějšího než mluvit o smutných a
dramatických věcech smutně a dramaticky. V životě je
zapotřebí být silný a vidět věci – třeba i velmi zlé –
pozitivně a s nadějí. Když si sednete na židli a budete
brečet nebo se litovat, nikam se nedostanete. Poselství se
vždycky lépe předá, pokud se zabalí do vtipu a nadhledu, než
když je vyjádříte vážně. Kromě toho lze klidně být zároveň
vážný i lehký. Člověk se totiž nikdy nesmí brát vážně. Kdo
se bere vážně, ten odhaluje velký nedostatek sebejistoty a
sebeúcty.
Hlavním hrdinou vašeho příběhu je indický fakír. Jak vás
napadla tahle postava
Nějakou dobu jsem odhaloval fakíry a jiné indické šarlatány
ve svém programu Trickbusters na YouTube. A pak mám rád
originální, netypické postavy. A tak mě prostě napadl fakír.
Máte nějaký vztah k buddhismu nebo hinduismu?
Vůbec žádný. Jsem zuřivý ateista, nevyznávám tudíž žádné
náboženství. Ostatně jsem proti náboženstvím. Jenom lidi
rozdělují. A mě vadí vše, co lidi rozděluje, ať jde o
náboženství, nebo jiná hnutí.
Sám jste se prý živil jako kouzelník. Pocházejí některé z
fakírových triků, popsaných v knize, z vašeho dávného
repertoáru?
Nikdy jsem nebyl kouzelník. Ale vždycky jsem měl ke
kouzelnictví, hlavně pak ke kouzelníkům, obojaký vztah lásky
a nenávisti. Od dětství mám silně rozvinutý pozorovatelský
talent a logiku, díky čemuž dokážu pochopit a okamžitě
reprodukovat všechny kouzelnické triky, které vidím.
Nechápu, jak někdo může na ty průhlednosti skočit, jsou
přece tak jasné. Ve svém programu Trickbusters tyto triky
odhaluji. Ostatně David Copperfield už mi ho dal jedenáckrát
zavřít.
Klíčovým dějištěm vašeho románu je obchodní dům IKEA. Co pro
vás symbolizuje? A neměl jste po vydání knihy problémy s
právníky tohoto obchodního řetězce? Přece jen si mohli
leccos špatně vyložit…
IKEA představuje mou generaci, mou kulturu, mou epochu. Jsem
současný autor. Podle mě IKEA všechno pochopila. Prodává
všem stejný nábytek, a přitom si všichni myslí, že jejich
nábytek je jedinečný, protože si ho sami sestavili. Je to
legrační. Něco jako překvapení v Kinder vajíčkách… Drobné
spory jsem měl s firemními advokáty jen kvůli použití jejich
loga na francouzské obálce. Ale všechno se urovnalo.
Váš humor mi připomíná „suchou“ anglickou tradici, od
Kingsleyho Amise po Monty Pythons. Nebo se mýlím?
Haha… Tak to se povedlo. Já je totiž neznám. Toho Amise
vůbec a z Monty Pythonů jsem jednou viděl asi tak dvě
vteřiny. Rád sleduju spíš filmy Gérarda Ouryho s Louisem de
Funesem a pořady Bennyho Hilla.
Pracujete na centrálním ředitelství Pohraniční policie. Jak
se profesor francouzštiny, tlumočník a DJ, což jsou vaše
bývalé profese, dostane právě k práci u policie?
Získal jsem tu práci jako kdokoli jiný. Hodně jsem studoval
a přihlásil jsem se. Dneska jsem policejní inspektor. Abych
se jím mohl stát, musel jsem projít celostátním konkurzem.
Teď se vás zeptám jako odborníka na danou problematiku:
Dokonce i vyspělé evropské státy stále častěji připouštějí,
že jejich politika začleňování imigrantů do společnosti je
neúspěšná. Kde se podle vás stala chyba?
Nejsem politik, takže nemůžu dávat žádné rady a nejsem
povolaný k tomu, abych nacházel chyby. Ale s ohledem na to,
jak dneska svět funguje, jsem si vědom toho, že se hranice
otevřít nedají, protože by nastal chaos. Je třeba nově
promyslet uspořádání našeho světa. Ale to se asi nedá udělat
ze dne na den. Bohatí budou pořád chtít být bohatí – a k
tomu budou pořád potřebovat chudé… A tím pádem i ploty, aby
se chudí nerozhodli koupat v bazénech bohatých.
Váš román zaznamenal mimořádný úspěch. Byl přeložen do
dvaceti jazyků a nyní vstupuje i na český trh. Jaká je vaše
zkušenost s Českou republikou?
Kniha už vyšla ve třiatřiceti jazycích a ve třiceti šesti
zemích! To je úžasné a nečekané. A v České republice jsem
bohužel nikdy nebyl. Doufám, že mě tam můj fakír brzy
přivede!
Máte už představu o tom, jak bude vypadat váš příští román?
Už je napsaný a ve Francii vyjde 14. ledna 2015. Název je
opět dlouhý – a zatím tajný…
Milan Šefl, publicista
Foto Eric Clément |
