Číslo 32 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Lucií Bergerovou.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Muž, který byl určen k likvidaci

Byl vším možným – skautem, vysokoškolským studentem, vězněm komunistických žalářů, krmičem v zoo, čerpačem vody, technikem botanického ústavu, arktickým ekologem, profesorem univerzity, misionářem u Eskymáků. Dramatické kapitoly i šťastné návraty. To vše patří k příběhu Josefa Svobody (narozen 16. července 1929), který bude o svém pohnutém životě vyprávět v srpnových Osudech (od pondělí 4. srpna vždy v 11.30) na Vltavě. Jejich knižní podobu vydal před časem pod názvem Tři inkarnace Radioservis.

Do polárních končin se Josef Svoboda poprvé dostal na začátku sedmdesátých let, na výzkumech v Arktidě se podílel třicet let

Narozen v Praze, vyrůstal v Kralupech, kde jeho otec pracoval na železnici. Skautská průprava i etická výbava do dalšího života, dospívání za války v Brně (část příbuzných se přihlásila k německé národnosti), poválečná křesťanská formace u profesora Dominika Pecky. To samozřejmě nemohlo ujít studentským prověrkovým komisím, když se po únoru 1948 hlásil na Masarykovu univerzitu. Nakonec byl na osobní přímluvu děkana přijat na obor biologie-filozofie, ale o rok později, ještě ani ne dvacetiletý, byl zatčen a odsouzen na jedenáct let pro údajnou protistátní činnost. Jako mukl čili muž určený k likvidaci si odseděl osm a půl roku, v jejichž průběhu prošel sedmnácti věznicemi včetně jáchymovských lágrů. Kriminální léta se však pro Josefa Svobodu stala skutečnou univerzitou, ve které potkal spoustu skvělých mistrů – teologů, historiků, básníků, právníků či válečných hrdinů.
Po propuštění v roce 1958 vystřídal řadu příležitostných zaměstnání a jeho žádosti o přijetí na univerzitu byly opakovaně zamítány. V roce 1968 emigroval do Kanady a tam konečně mohl dokončit svá studia. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech promoval na univerzitě v Edmontonu, působil jako profesor arktické ekologie na torontské univerzitě a třicet let se podílel na výzkumech v Arktidě.
Do polárních končin se poprvé dostal na začátku sedmdesátých let na pozvání profesora albertské univerzity, který právě sestavoval tým pro výzkum polární oázy na kamenitém ostrově Devon. Když pak z Arktidy, už jako postgraduální student, o tom napsal domů na Moravu, jeho stárnoucí maminka ho v dopise varovala: „Dej si pozor, aby tě odtud neposlali na Měsíc. Ti Američané jsou všeho schopni.“
Dnes jako emeritní profesor píše Josef Svoboda knihy, pokračuje ve své vědecké práci, zvláště na téma vlivu oteplování klimatu na arktický ekosystém, zabývá se filozofickou interpretací evoluce a pečuje o hudební pozůstalost svého syna Ondřeje, nadaného hudebního skladatele, který předčasně zemřel ve svých sedmadvaceti letech na selhání srdce. Ostatně – Ondřejova komorní hudba doprovází i otcovy rozhlasové desetidílné Osudy.

Miloš Doležal, redaktor ČRo Vltava



  Cirkus jako podobenství
  lidského údělu

  Dívejte se   
 
  Muž, který byl určen
   k likvidaci

  Nalaďte si
 
  Člověk se nikdy
   nesmí brát vážně

  Pořiďte si