|
|
Muž,
který byl určen k likvidaci
Byl vším možným – skautem, vysokoškolským studentem, vězněm
komunistických žalářů, krmičem v zoo, čerpačem vody,
technikem botanického ústavu, arktickým ekologem, profesorem
univerzity, misionářem u Eskymáků. Dramatické kapitoly i
šťastné návraty. To vše patří k příběhu Josefa Svobody
(narozen 16. července 1929), který bude o svém pohnutém
životě vyprávět v srpnových Osudech (od pondělí 4. srpna
vždy v 11.30) na Vltavě. Jejich knižní podobu vydal před
časem pod názvem Tři inkarnace Radioservis.
Narozen v Praze, vyrůstal v Kralupech, kde jeho otec
pracoval na železnici. Skautská průprava i etická výbava do
dalšího života, dospívání za války v Brně (část příbuzných
se přihlásila k německé národnosti), poválečná křesťanská
formace u profesora Dominika Pecky. To samozřejmě nemohlo
ujít studentským prověrkovým komisím, když se po únoru 1948
hlásil na Masarykovu univerzitu. Nakonec byl na osobní
přímluvu děkana přijat na obor biologie-filozofie, ale o rok
později, ještě ani ne dvacetiletý, byl zatčen a odsouzen na
jedenáct let pro údajnou protistátní činnost. Jako mukl čili
muž určený k likvidaci si odseděl osm a půl roku, v jejichž
průběhu prošel sedmnácti věznicemi včetně jáchymovských
lágrů. Kriminální léta se však pro Josefa Svobodu stala
skutečnou univerzitou, ve které potkal spoustu skvělých
mistrů – teologů, historiků, básníků, právníků či válečných
hrdinů.
Po propuštění v roce 1958 vystřídal řadu příležitostných
zaměstnání a jeho žádosti o přijetí na univerzitu byly
opakovaně zamítány. V roce 1968 emigroval do Kanady a tam
konečně mohl dokončit svá studia. Ve svých čtyřiačtyřiceti
letech promoval na univerzitě v Edmontonu, působil jako
profesor arktické ekologie na torontské univerzitě a třicet
let se podílel na výzkumech v Arktidě.
Do polárních končin se poprvé dostal na začátku sedmdesátých
let na pozvání profesora albertské univerzity, který právě
sestavoval tým pro výzkum polární oázy na kamenitém ostrově
Devon. Když pak z Arktidy, už jako postgraduální student, o
tom napsal domů na Moravu, jeho stárnoucí maminka ho v
dopise varovala: „Dej si pozor, aby tě odtud neposlali na
Měsíc. Ti Američané jsou všeho schopni.“
Dnes jako emeritní profesor píše Josef Svoboda knihy,
pokračuje ve své vědecké práci, zvláště na téma vlivu
oteplování klimatu na arktický ekosystém, zabývá se
filozofickou interpretací evoluce a pečuje o hudební
pozůstalost svého syna Ondřeje, nadaného hudebního
skladatele, který předčasně zemřel ve svých sedmadvaceti
letech na selhání srdce. Ostatně – Ondřejova komorní hudba
doprovází i otcovy rozhlasové desetidílné Osudy.
Miloš Doležal, redaktor ČRo Vltava
|
