Číslo 28 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s pěvcem.
Jonasem Kaufmannem.

S Meteorem za českými sopkami

Za sopkami po Čechách se o prázdninách na Dvojce každou sobotu v 8.05 vydává rozhlasový Meteor. Autor stejnojmenné knihy, geolog Vladislav Rapprich, posluchače zavede na pozoruhodné lokality a – jak přibližuje už v článku pro Týdeník Rozhlas – ukáže, že geologická historie Čech na sopečné erupce rozhodně nebyla skoupá.
Když se řekne „pojeďme na výlet za sopkami“, představí si každý nejspíše Island, Itálii, Kanárské ostrovy, případně exotičtější destinace v Pacifickém ohňovém kruhu. Za sopkami však nemusíme letět, dokonce cesta autem nemusí trvat nijak dlouho, sopky totiž máme i u nás! Mnoho měst má nějaký zbytek sopky dokonce v dosahu městské hromadné dopravy. Neznamená to ale, že by sopky představovaly pro život v Česku nějaké nebezpečí – pokud tedy pomineme nějaký ten mrak popela, který k nám čas od času doletí z Islandu. České sopky jsou totiž dávno vyhaslé. V dávné minulosti si však území dnešních Čech sopečných erupcí užilo bohatě.

Kde se vzaly vulkány

Jednoznačné doklady o sopečné činnosti, tedy sopečné horniny, které nebyly pozdějšími procesy přeměněny, se v Čechách datují do období až před šesti sty miliony let. Poslední významná etapa vývoje naší země spojená s intenzivní sopečnou činností proběhla ve třetihorách a starších čtvrtohorách. A právě z tohoto období se nám zachovalo nejvíce zajímavých vulkanických forem a krajinných dominant.
Kde se vlastně v Čechách vzaly tyto vulkány? Naše země přece neleží v blízkosti styku velkých litosférických desek. Jenomže v určitých případech dochází k masivnímu výstupu horkých hmot zemského pláště i uvnitř litosférických desek a právě to byl i případ Čech v období třetihor. První porce magmatu se k povrchu začaly drát již na přelomu druhohor a třetihor, tedy přibližně před šedesáti pěti miliony let, a utuhly v trhlinách nehluboko pod tehdejším povrchem v oblasti mezi dnešním Českým Dubem a Mimoní. Deskovité útvary, takzvané vulkanické žíly, pak selektivní eroze po další miliony let postupně obnažovala ze sevření okolních měkčích usazených hornin. Výsledkem byly přirozené zdi, z nichž ta největší – Velká Čertova zeď – se původně táhla v délce dvanácti kilometrů a čněla místy i výše než deset metrů nad okolní terén. Bohužel, převážná část Velké i ostatních Čertových zdí podlehla těžbě na drcené kamenivo používané ke zpevnění cest.

Období nejintenzivnější sopečné aktivity na území dnešní České republiky nastala před asi pětatřiceti až dvaceti miliony let. Vulkanické běsnění se v té době koncentrovalo zejména do oblasti takzvaného oherského riftu, oslabené zóny podél jižního úpatí dnešních Krušných hor. V té době vznikla naše dvě hlavní sopečná pohoří: Doupovské hory a České středohoří a také řada osamocených vulkánů, k jejichž pozůstatkům patří třeba Říp. Právě proto, že se jedná o období nejintenzivnější sopečné aktivity, během kterého vznikla naprostá většina našich třetihorních sopek, vydáme se v našem seriálu právě tam.

Z Lovoše na Železnou hůrku

České středohoří reprezentují dva zajímavé pozůstatky dávných vulkánů: Lovoš a Milá. Na Lovoš, který se tyčí nad Lovosicemi, je možné vyrazit z několika různých stran, a přestože se na jeho vrchol stoupá vzhůru, ve skutečnosti se jedná o výpravu do nitra sopky. Lovoš totiž představuje vypreparovaný jícen dávného vulkánu. Podobně jako Lovoš je i Milá sopečným jícnem vypreparovaným selektivní erozí. Na rozdíl od Lovoše je však Milá stále lemovaná pozůstatky původního sopečného kužele, které tvoří prstenec menších kopců v okolí.

Další dvě výpravy nás zavedou do Doupovských hor. Jejich hlavní část sice zabírá vojenský výcvikový prostor, na zajímavé pozůstatky sopečné činnosti však narazíme zejména při okrajích pohoří, mimo uzavřenou oblast. Pro pochopení stavby Doupovských hor je důležitá stolová hora Úhošť u Kadaně. Vrch Úhošť tvoří sekvence lávových proudů, které leží téměř vodorovně na sobě. Jsou to různé druhy bazaltů a již při výstupu na vrcholovou plošinu si můžeme všimnout, že jednotlivé lávové proudy, kterých bylo napočítáno celkem devět, tvoří jakési schody. Druhým místem Doupovských hor, na které se vydáme, je lokalita V Jámách u Radonic.
Kromě hlavních sopečných pohoří je na území Česka celá řada reliktů menších rozptýlených vulkánků. Za jedním takovým se vypravíme na Vinařickou horu u Kladna. Rozptýlené izolované sopky se vyskytují i v oblasti Českého ráje, který je znám spíše pískovcovými skalními městy. Na dohled od sebe se tyčí dva kopce představující dominanty a významné orientační body – Trosky a Zebín. V blízkosti těchto sopek se nachází také jeden z našich nejmladších vulkánů – Kozákov.
Ty skutečně nejmladší české sopky se nacházejí v okolí Chebu. Tyto malé erupce, ke kterým docházelo před půl milionem let až jedním stem tisícem let, vytvářely drobné sopky. Hned dvě takové malé sopky jsou u obce Mýtina. Asi o kilometr dál je pak pozůstatek Železné hůrky – kopečku tvořeného nasypanou sopečnou struskou.
Věříme, že cyklus o výletech po českých sopkách bude inspirací k zajímavým cestám po Čechách a vlastně také do geologické minulosti Čech.

Vladislav Rapprich, geolog