Číslo 28 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s pěvcem.
Jonasem Kaufmannem.

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

Jak bojovat s korupcí ve vlastních řadách

Začátkem sedmdesátých let vznikla řada filmových děl, která pranýřovala společenské zlořády, zejména všude rozlezlou korupci, téměř nevypátratelné podvody sahající do nejvyšších míst, policejní složky mnohdy prorostlé chapadly organizovaného zločinu. K proslulým titulům tohoto ražení pochybně patří oba díly Francouzské spojky (1971 a 1974), později například Neúplatní (1987) – protagonisté tu stíhají dokonale organizovanou a navíc jakoby „svrchu“ chráněnou pašeráckou skupinu, vydělávající na hromadném obchodování s drogami.

Stejně jako policisté, kteří se málokdy dočkají ocenění za svou často donkichotskou námahu, také hrdina snímku Serpico (1973) naráží na odpor svých kolegů, neboť odmítá přijmout zavedená „pravidla hry“

Stejně jako policisté, kteří se málokdy dočkají ocenění za svou často donkichotskou námahu, také hrdina snímku Serpico (1973), který v sobotu 12. července ve 21.55 uvádí ČT2, naráží na odpor svých kolegů, neboť odmítá přijmout zavedená „pravidla hry“. Chce si totiž za všech okolností uchovat mravní neposkvrněnost, s čímž se rozhodně neslučuje rozšířené přijímání úplatků.
Frank Serpico se přihlásil do policejní služby s ideálem, že bude stíhat jakékoli nepravosti, že bude potírat zločin se vší rozhodností, jaké je schopen. Zkoušky na policejní škole složí na výbornou, těší se na samostatné působení, ale záhy poznává, že jeho představy jsou neslučitelné s poměry, v nichž se ocitá. Následuje překládání z jednoho působiště na jiné, Serpico je obviňován z nesnášenlivosti, z očerňování policie, hroutí se mu rodinné zázemí. Netrvá dlouho a jeho vlastní kolegové na něho nastraží vražednou past.
Titulního hrdinu ztvárnil tehdy začínající Al Pacino (viděli jsme jej v řadě vynikajících filmů, od pamětihodného Kmotra přes řadu policejních thrillerů jako Na lovu nebo Nelítostný souboj až ke Kupci benátskému). Obdařil svou postavu tíživou osamoceností i vagabundovským vzezřením, když s mohutným plnovousem a ošuntělým oblečením denně proniká do velkoměstského podsvětí. Režisér Sidney Lumet zdůraznil až dokumentárně načrtnuté, neučesaně zpodobněné prostředí, s nímž titulní hrdina jakoby splývá. Právě Serpicovo „pěšácké“ začlenění do každodenního pouličního ruchu odlišuje tento snímek od jiných kriminálních příběhů, kde neomylný detektiv sám a v poklidu řeší složité případy, ale stejně tak od prostoduchých vyvražďovaček.
Zbývá dodat jediné: dočkáme se někdy podobně otevřené a nekompromisní výpovědi také z českého prostředí? Vždyť třeba nelegálně šířený alkohol – s blahovolným přivíráním očí těch nahoře? – by se určitě prodával bez zábran podnes, kdyby nedošlo k osudnému přimíchání prudkého jedu. A není svůdně přitažlivá domněnka, že to všechno nastražil nějaký přísně utajený agent, aby policii konečně uvolnil ruce?

Jan Jaroš, filmový publicista



  Jak bojovat s korupcí...
  Dívejte se   
 
  Krása a smutek bojů
  Nalaďte si
 
  S Meteorem za českými sopkami
  Téma