|
|
Přátelská výpověď o životě „objekta“
Hlavní hrdinka filmu Olga neměla snadný život: prožila chudé
žižkovské mládí, za komunistů jí estébáci znepříjemňovali
téměř každý krok, manžel strávil léta v kriminále, sama
nakonec umřela na zhoubnou nemoc. Je to však zvláštní: z
filmu, který o ní natočil Miroslav Janek, si divák nejspíš
odnese pocit radosti. Jeho dokument je totiž obdivuhodně
civilní, postrádá patos, neznějí v něm velká slova, Olga
Havlová není líčena jako sošná bytost, ale jako živý člověk,
jehož síla je ve věcnosti.
Snímek je poskládán z archivních filmových záběrů,
fotografií a dokumentů, jež po paní Olze zbyly. Rodinné
snímky, záběry Originálního Videojournalu, několik málo
momentů z oficialit souvisejících s životem první dámy,
citace raportů ze sledovaček psané bizarně pokřivenou
češtinou – zprávy o sledování „objekta“. Například o nemoci
a odchodu Olgy Havlové se téměř nemluví a závěrečný obraz,
který symbolizuje odchod, neobsahuje ani stopu laciného
soucitu.
Tvůrci měli šťastnou ruku při výběru jednotlivých komponentů
i určení jejich rozsahu. Přitom některé záběry byly dosud
málo nebo vůbec známé, třeba záznam veselého výletu paní
Olgy a jejích přátel do Itálie. Film má mistrný střih
(Tonička Janková), téměř nezaznamenáváme umělé natahování;
délka necelých devadesáti minut je tak akorát.
Olga Havlová byla silná a statečná osobnost s vlastním
názorem; neměla ráda pompéznost a okázalost, nedělala s
ničím a nikým okolky, mluvila přímo, jak ji to Žižkov
naučil. Měla nápady a smysl pro humor, uměla stmelovat a
sdružovat, ale také důrazně odmítnout – třeba estébákům
výpověď. Nechtěla být „paní prezidentovou“, leč dokázala
nést tuto roli důstojně a najít společnou řeč s politiky i
celebritami, aniž ztratila zdravý úsudek.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Aerofilms |
