|
|
Je zábava na odstřel?
Novinka Lucie Lomové (1964), vydaná v pražském
nakladatelstvím Labyrint, je dramatické čtení už podle názvu
– Na odstřel. A nejen podle názvu: žánrově jde prý o „komiksovou
detektivku“. Devadesátistránkový příběh má své hlavní místo
v divadle, zavražděným je herec a některé postavy, které se
nachomýtnou při pátrání po vrahovi, jsou čtenáři povědomé –
jako by elitě zdejší divadelní kritiky z oka vypadly.
Ostatně v revui Svět a divadlo komiks původně vycházel na
pokračování.
Základy jsou tedy pevně dané. A samotná stavba? Ve srovnání
s autorčinými mistrovskými kusy Anna chce skočit (2007) a
Divoši (2011) je novinka trochu plošší, skoro jednorozměrná,
černobílá. Vede čtenáře/diváka vlastně přímou cestou k cíli.
Od mordu přes vyšetřování k tragikomickému finále. Žádné
dějové odbočky, žádné „hlubiny bezpečnosti“. Vyprávění
ztratilo skoro úplně dvě cenné vrstvy, které držely vysoko
nad průměrem zdejší komiksové tvorby dvojici zmíněných alb:
jednak nadosobní, skoro archetypální dimenzi příběhu, jednak
šikovně dávkovaný humor, narážky, nepřímé citace. V novince
hraje prim spíš akční děj stejně jako okamžitý vtip,
anekdota. Například některé nejmenované divadelní kritiky,
kteří se v knize objevují, líčí autorka v poněkud temnější
karikatuře.
I kresba Lucie Lomové trochu zhrubla. I tady jako by zmizel
kořen věci. Je to tím, že se autorka pohybuje tentokrát v
současnosti a že divadelní prostředí je atraktivní především
svojí divadelností, lehce teatrální stylizací? Jestliže ve
svém debutu pro dospělé nelíčila Lomová nic menšího než
individuaci hlavní hrdinky a v druhotině bolestnou srážku
civilizované Evropy s divošskou Jižní Amerikou, pak v albu
Na odstřel vítězí pouhá zábava. Napínavá, kultivovaná, ale
pořád jen zábava. Není to pád do průměru, natož debakl. Jen
připomínka, jak vysoko si autorka nastavila svými
předchozími počiny laťku. Čili něco jako oddechový čas?
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik
|
