Číslo 16 / 2014.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s kapelou DVA.
Bárou a Janem Kratochvílovými.

Revírníkovy zálety s mazanou liškou 

Originálnost režijního pojetí spočívala v paralelním vztahu revírníka, jemuž propůjčil svůj volně znějící, mužný baryton Svatopluk Sem. Lesník při svých toulkách do přírody nekouká pouze na zvířecí hemžení, ale občas si v tichém mlází povyrazí s místní kráskou Terynkou. Při jednom takovém dostaveníčku ukradne chytrá liška Terynce nakvap odložené šaty se slunečnicovým vzorem a dráždí jimi pak opilého rechtora (Jaroslav Březina). To vše na scéně z příkře zkosené plochy se čtyřmi různě se naklánějícími točnami. Ty dávají velký prostor pro dynamismus i tanečnost děje a skvěle poslouží pro kymácení se těch, kteří si v pohostinství přihnuli o trochu víc.
Možná si někdo klade otázku, proč revírník je prezentován jako nepříliš zásadový, své ženě nevěrný muž. Jsme spíše zvyklí vnímat ho jako „moudrého starce“. Havelka zřejmě chtěl vytvořit paralelní milostný příběh se všemi radostnými i smutnými peripetiemi také v životě lidí, když nás Leoš Janáček zasvěcuje do obdobných hrátek ve světě zvířat. Navíc paní revírníková doma vládne s neochvějnou razancí a revírník je spíše pod pantoflem. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby se po nějakém milostném povyražení poohlédl někde jinde. Je to člověk z masa a kostí, se všemi poklesky, jež mravokárci možná odsuzují, k moudrosti však dospívá po osobní zkušenosti, která mu láme srdce. Je to ve chvíli, kdy mu pytlák Harašta (Jiří Brückler) v jeho revíru zastřelí lišku a nakonec mu přebere i jeho životní lásku.
Hudební nastudování Roberta Jindry je emotivní, dynamické, se snahou přizpůsobit výrazné rytmy nápěvkové mluvy klidně plynoucí kantiléně. Zde se mu zřejmě skvěle osvědčila znalost pěvecké techniky i potřeb zpěváků.

Ivan Ruml, hudební publicista