|
|
Muzikantské srdce Daniely Šounové-Broukové
 „O
Daniele Šounové-Broukové mohu mluvit pouze pozitivně.
Udělala krásnou kariéru v pražském Národním divadle. Byla
vynikající pěvkyní, její hlas byl zejména vhodný pro český
národní repertoár v lyrickém oboru. Zpívala však také
Verdiho, Webera a v operách 20. století. Účinkovala úspěšně
v koncertním kantátovém repertoáru, jako jsou Dvořákova
Svatá Ludmila, Te Deum a podobně. Dirigenti ji považovali za
velice spolehlivou, protože přesně intonovala a byla
muzikální.“ Těmito slovy shrnul hudební publicista a operní
redaktor Ivan Ruml uměleckou osobnost pěvkyně, když jsme ho
požádali o stručné zhodnocení. Jeho názor plně potvrzuje
invenční, dramaturgicky velmi kvalitně připravené album
Vokální recitál Daniely Šounové-Broukové (Radioservis),
sestavené s citem a invencí. Obsahuje reprezentativní výběr
pěveckých výkonů významné představitelky české operní scény
včetně ukázek z dalšího bohatého repertoáru vynikající
sopranistky.
Umělkyně získala hudební vzdělání na Pražské konzervatoři u
profesorky Vlasty Linhartové. Prvními působišti, kde se
uplatnila jako sólistka, byly operní soubory v Olomouci a
Ostravě. Roku 1970 byla angažována do opery Národního
divadla v Praze. Brzy se tu prosadila zejména v lyrických a
mladodramatických rolích, například v operách Bedřicha
Smetany, jako Rusalka a Terinka (Jakobín) v Dvořákových
dílech. Později úspěšně ztvárňovala i významné dramatické
postavy světového repertoáru a byla vynikající interpretkou
janáčkovských postav. Rozsáhlá byla rovněž její koncertní
činnost; do svého repertoáru zahrnula Dvořáka, Verdiho,
Beethovenovu Devátou symfonii a Missu solemnis, Haydnova
oratoria Stvoření a Čtvero ročních období, Mahlerovy
symfonie a jiné. Často spolupracovala s rozhlasem a
televizí, vystupovala a nahrávala s rozhlasovými symfoniky,
s Českou filharmonií, byla zvána do zahraničí. S Národním
divadlem se rozloučila v sezoně 2002–2003 Paní revírníkovou
v Janáčkově Lišce Bystroušce.
Mnozí posluchači si vryli hluboce do paměti nezapomenutelně
vřelý, emotivní výkon v Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila na
Pražském jaru 1984 či její sopránový part v Dvořákově Te
Deum při inauguraci prezidenta Havla v roce 1989 v chrámu
sv. Víta. Bohatý repertoár, velké výkony a krásný, vroucí
hlas dokládá i výběrové CD: od Mozartova Cosi fan tutte přes
pastorelu Jakuba Jana Ryby, Ukolébavku ve Smetanově Hubičce,
Alžbětu ve Verdiho Donu Carlosovi až k Dvořákově Svaté
Ludmile či Svatební košili... Na přípravě alba se podstatně
podílela dcera paní Šounové-Broukové Ivana Bilej-Brouková,
která vyjádřila uznání vydavatelství i rozhlasovému archivu:
„Velký dík patří realizačnímu týmu Radioservisu za jeho
erudovanost a ochotu ke spolupráci.“ O práci na desce
dodala: „Měla jsem seznam všech archivovaných zvukových
záznamů Českého rozhlasu s maminkou. Ona sama se o
jednotlivých nahráváních rozpovídala, upozornila, které
stojí za poslech. Pečlivě jsem pak tuto první předvolbu v
archivu zkontrolovala. K výběru jsem měla pestrý seznam
nahrávek, všechny jsem si poslechla již s jistým
dramaturgickým záměrem. Oceňuji i pomoc velmi ochotné
vedoucí archivu paní Zuranové.“
Výjimečně kultivovaný, krásný soprán Daniely Šounové-Broukové
ozdobil téměř osmdesát rolí; patrně nejdéle měla na
repertoáru Donu Elvíru v Donu Giovannim. „Na dotaz, které
měla nejraději, mi bez váhání odpověděla: ‚Mimi v Bohémě a
Jenůfu v Její Pastorkyni,‘“ říká dcera, která se také vydala
na pěveckou dráhu. Paní Ivany Bilej-Broukové se tedy nešlo
nezeptat, co získala od maminky nejcennějšího. „Maminka byla
v začátcích mým pedagogem,“ odpověděla, „naučila mne, že to
hlavní v interpretaci, vedle techniky samozřejmě, je
muzikálnost a srdce.“
Agáta Pilátová, publicistka |
