|
|
 Útěk před zodpovědností nic nevyřeší
Podle scénáře Marka Epsteina natočil Vladimír Michálek
snímek Posel (pátek 28. března, ČT2, 21.00) , který sice
vznikl v produkci České televize, avšak širokoúhlým formátem
i dynamickým skladebným pojetím se plně uplatnil i v kinech.
Nyní se objevuje na obrazovce.
Titulní, výrazně nejednoznačnou postavou je messenger Petr,
tedy doručovatel urgentních zásilek, jenž je ve spleti
velkoměsta rozváží na kole. Jeho niterná pnutí a povahovou
rozháranost velice věrohodně postihl Matěj Hádek – ukázal,
jak jeho rozporný hrdina přebývající ve zpustlém podnájmu se
svou přítelkyní, vysokoškolačkou Šárkou (Eva Leimbergerová),
dlouho odmítá přijmout zodpovědnost za své činy, snad
přesvědčen, že jejich přehlížením či odsouváním se vše
vyřeší.
Žije jakoby v ustavičném napětí, potřebuje vzruch a tělesné
vypětí – to dokládají nejen pravidelné cyklistické tréninky,
ale zejména zběsilé závodění na kolech, které podniká s
kamarádem Igorem (Jiří Vyorálek) za plného provozu – do té
doby, než se Igor těžce zraní a skončí na vozíku. Petr se mu
pak vyhýbá, odmítá jej navštívit, nechce si připomínat svou
vinu. Petrovu složitou povahu dokládá hned úvodní scéna, kdy
brutálně zmlátí mladíka, jehož podezíral, že chtěl ukrást
kolo.
Hlavní hrdina přitom nepatří mezi bezcitné vyšinutce, jak
naznačuje překvapivě souznivý vztah s další přítelkyní –
Sylvě (Gabriela Mikulková) obětavě pomáhá překonávat
záchvaty mdlob pramenící z vážného onemocnění. Šárka totiž,
jako kdyby se pokoušela smýt Petrovo provinění, začala
docházet za Igorem a pozvolna se do něho zamilovala,
spokojena, že může pomáhat někomu, kdo si její pomoci cení –
přestože jej nejprve za opilecké excesy nesnášela. Hrdost
však Petrovi nedovolí, aby se pokusil nalézt nějaké
přijatelné řešení...
Dobře napsaný scénář Marka Epsteina, opatřený věrohodně
rozehranými zápletkami i uvěřitelně znějícími dialogy,
oživilo spontánní herecké ztvárnění i vizuálně atraktivní
zpodobnění brněnských ulic. Režisér nejprve sahá ke klipové
dynamice, když evokuje ztřeštěnou omamnost riskantních jízd,
později již zklidněle poskytne větší prostor pro rozkreslení
jednotlivých postav.
Tvůrci se podařilo do vyprávění vnést cenný punc
opravdovosti, nelze jej podezírat z předstírání neexistující
závažnosti ani z výrazového snobismu. Každý okamžik příběhu
je krevnatý a někdy až drsně životný: k tomu patří otevřené
sexuální scény, které upoutají bezprostředností i
vášnivostí.
Posel je přední filmařskou položkou posledních let, protože
přináší cenné postřehy o životě v současnosti. Povolání
messengera lze sice považovat za pouhou módní kulisou, avšak
výpověď, která se dotýká jak mravního ustrojení, tak dosud
neskončeného hledačství, rozhodně přesahuje rozměr předem
dané, odosobněné teze.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
