|
|
 Petr
Koudelka, publicista
Brambory a revoluce
„Tak nám zdražili brambory o čtyřicet procent,“ řekla mi tuhle
naše posluhovačka paní Müllerová. „Co je to proti tomu, že
cena vody stoupla za posledních třiadvacet let stokrát,“ mohl
jsem odpovědět, ale neřekl jsem nic, protože jsem se nad
jejími slovy mezitím hluboce zamyslel. Kdo nám zdražil
brambory a proč? A vytvořil jsem novou ekonomickou teorii.
Ekonomie není jak známo žádná exaktní věda, neopírá se totiž o
opakované platné experimenty, jen o metodu „pokus-omyl“. I na
ekonomické půdě platí, že poprvé je to tragédie a podruhé už
fraška. Jen se tomu tak nějak nikdo nesměje.
Všechno na světě má řešení, když se člověk pořádně zamyslí nad
bramborami. Už větný rozbor nám dá nahlédnout, že se tu něco
záměrně komplikuje a mlží. „Oni zdražili brambory“ ukazuje na
původce, ale nejmenuje ho. „Brambory zdražily“ je už zcela
nepokryté přenášení významu do děje, kde brambory vystupují
jako samostatný personifikovaný subjekt, schopný existence a
jednání. Problém má však větší hloubku, než jsme si původně o
tomto případu mysleli. Brambory se v něm stávají klíčem k
sociálním, politickým a společenským událostem, které
probíhají, nebo které nás čekají. To, co na začátku vypadá
jako akademická úvaha nad rovností a nerovností, spravedlností
a nespravedlností, promění se na konci v pohyby mas, požáry a
revoluce.
Nikdo to nevidí, a přitom je to tak prosté.
Žijeme obecně ve sféře liberálního kapitalismu. Podnikatel,
který se dal na pěstování brambor, nám oznamuje, že zdraží
brambory, protože byla špatná úroda. Jinými slovy, své
podnikatelské riziko, s nímž se do pěstování brambor pustil,
se rozhodl přenášet na své odběratele, na masy lidí. My s ním
máme sdílet jeho neúspěch. Chce se mi říci: Co je nám do toho?
Odvolává se totiž na naši spoluúčast, ta je však možná jen ve
společnostech, stojících na ideálech rovnosti. Nám ale vládne
nerovnost, která je jedinou možnou podmínkou kapitalistického
podnikání. Úspěch – neúspěch. Nůžky nerovnosti se rozvírají.
Podívejme se na bramborovou teorii z druhé strany. Když je
podnikatel úspěšný, dělí se s námi stejným způsobem o svůj
zisk? Možná pustí chlup. Rozhodně ne nějakých čtyřicet
procent. V posledních letech jsme svědky naprosto bezohledného
zvyšování cen. O kontrole tohoto procesu státem se dá jenom
snít. Zvyšovat ceny až na úroveň bohatých zemí, kde občan
pobírá trojnásobně vyšší plat, se u nás stalo naprosto běžným
jevem. Že voda a energie, vzdělání, zdraví a střecha nad
hlavou patří k základním právům člověka – o tyto už jednou
těžce získané hodnoty budeme muset znovu bojovat v ulicích. V
této chvíli demagog řekne: To chcete usilovat o utopii
rovnosti, styďte se! Ženete nás znovu do totality? A my, tedy
já a přívrženci mé nové bramborové teorie, odpovídáme: Ne,
nejde o rovnost, ta se pěkně vyjímá na praporech, jen o
spravedlivější uspořádání společnosti. Proč se podnikatel s
námi dělí o ztráty a ne o zisky? Proč rovnost vyžaduje, jen
když se mu to hodí? Proč se nůžky mezi bohatými a chudými
rozevírají tak rychle, že se život stává nesnesitelným?
Jestliže nelze donutit podnikatele a jejich otroky z řad
bankéřů, manažerů, právníků, soudců, politiků a dalších k
spravedlivějšímu jednání a oni se dobrovolně své moci ovládat
naše životy nevzdají, pak se brambory stávají výbušným
materiálem číslo jedna. Když nelze přesvědčit ty, kdo si
přisvojují rozhodování o společnosti, pak nastupují jiné
prostředky. Veškerá moc vychází z lidu, ale už se do něj
nevrací! napsal jeden známý satirik. A myslel to jako vzkaz
těm, co se považují za VIP: Dejte si pozor na své statisícové
měsíční platy, na svá honosná sídla, výsady a byty v Karibiku
či na Floridě! Mohli byste o ně přijít.
Všechno na světě má řešení, když se zamyslíme nad bramborami.
Konflikt na Středním východě, události na Ukrajině,
Afghánistán, všude jde koneckonců jen o dostatek levných
brambor, o spravedlivější přerozdělování majetku a zisku. A vy
– nebuďte tak nenasytní! Však vy víte, o kom je řeč! Dejte si
pozor! Vždyť jde jenom o pitomé brambory! |
