|
|
 Radko
Kubičko, komentátor ČRo
Prezidentská médiofobie
Když přijde řeč na média a novináře, nenechává to prezidenta
republiky Miloše Zemana nikdy klidným. A když na ně řeč
nepřijde, pohovoří o nich sám a věru neváží slova. Naposledy
na jedné z besed s občany prohlásil, že je mu z nich na
zvracení. Už předtím projevil mínění, že novináři jsou póvl, a
neodpustil si na ně zaútočit ani v inauguračním projevu, kde
je uznal za stejně škodlivé, jako jsou neonacisté a kmotři. A
v podobném duchu bude asi zmínka v projevu před novými
poslanci, ve kterém je prý chce před novináři varovat. Až to
působí, že prezident je médii natolik fascinován, že je prostě
nemůže nechat na pokoji. Ale je to i naopak, média jsou léta
fascinována fyzicky i politicky robustní postavou Miloše
Zemana, a přestože na něm nenechávají nit suchou, jeho
společnost zarputile, až sebemrskačsky vyhledávají.
Pravým symbolem takového symbiotického střetu byl nedávný
prezidentský rozhovor moderátora České televize Václava
Moravce, ve němž se oba silní mužové českého veřejného života
natolik špičkovali a ironizovali, že to zcela zamlžilo jejich
sdělení. Právě při sledování této show jako by si člověk opět
potvrdil, že obě strany, média i prezident, se prostě vzájemně
velmi potřebují a vyžadují také, aby mezi nimi hořel
permanentní konflikt. Právě ten totiž jak v politice, tak v
médiích přitahuje voliče i čtenáře.
Prezident Miloš Zeman vždy byl a přes několik proher v
poslední době i nadále zůstává zdatným technologem moci a
dovedně dokáže ovládat své potenciální posluchače. Už to, že
je před lety přesvědčil a stále ještě přesvědčuje, že je
levicovým politikem, ač mnohé jeho názory jsou spíše středové,
liberální, nebo dokonce konzervativní, je dokonalým výkonem.
Stejně tak bylo mistrným počinem, když před lety přesvědčil
společně s Václavem Klausem veřejnost, že nejlepší opozicí je
ta smluvní, tedy ta, která se zaváže, že se nikdy nezúčastní
svržení vlády.
Miloš Zeman dobře ví, že média mu v tomto jeho politickém
tažení mohou dobře posloužit. Opravdu totiž nemají u
veřejnosti nejlepší pověst, nejen pro svou občasnou
neprofesionalitu, ale hlavně proto, že většina novinářů
zastává liberální nebo pravicové postoje a ty velká část
společnosti už dnes považuje za sobecké a překonané. Když na
ně Miloš Zeman útočí, mluví často z duše mnoha svých
potencionálních voličů. A když například před kamerami tvrdě
útočí na moderátora Moravce a mimo ně se o něm vyjadřuje
pochvalně jako o profesionálovi, je jasné, že je to spíše jen
jasně cílená hra.
A média jsou na tom podobně. V dobách krize potřebují každou
příležitost, jak na sebe přitáhnout pozornost. Poněkud, mírně
řečeno, neformální osobnost současného prezidenta pozornost
přitahuje sama o sobě, a když ještě na ně, někdy dokonce velmi
vtipně, útočí a ironizuje je, co více si pro nabuzení
pozornosti přát. A když mu to mohou vracet, ještě lépe. Také
zmíněný moderátor Moravec zdaleka není mimo kameru tak
kritický k prezidentovi jako před ní.
Na druhé straně by ale nebylo spravedlivé označovat vše jako
jen jakousi mediálně-politickou hru. Jsou mezi novináři i
tací, kteří mají prostě jiný názor než Miloš Zeman na vedení
politiky. To, že Miloš Zeman jako prezident přímo zvolený
občany chápe svůj mandát i tak, že si může jmenovat vládu bez
konzultace s kýmkoliv z politické scény, že může kádrovat
budoucí ministry a určovat, jakou mají mít kvalifikaci, a
měsíce udržovat vládu svých oblíbenců v demisi a bez důvěry, a
dokonce složenou z politiků, kteří u voličů propadli, je na
samé hraně české ústavnosti a je to hodné kritiky. Pokud to
novináři činí, pak plní své poslání.
Politik v postavení prezidenta republiky, pokud se považuje za
demokrata, by to aspoň měl respektovat, když už měsíce
nerespektuje předsedu strany, která ve volbách naopak uspěla. |
